Z listopadových deníčků

S odstupem jedenatřiceti let od událostí na Národní třídě v Praze, kam se tehdy  natěsnaly zřejmě statisíce lidí - aspoň  podle toho, jak každým rokem údajně očitých svědků a účastníků přibývá - , je dobré zalistovat v dokumentech.

Třeba v zápisech v osobních denících, které si někteří z  přítomných na Národní třídě  jistě vedli.

Nebo si deník nevedli, ale kdyby ano, mohl by některý záznam  o 17. listopadu 89 vypadat i takto:

U jiných účastníků by záznam z téhož dne byl velmi podobný, až na gramatický detail 

Inu, být tamtéž, ještě neznamenalo činit totéž. Ale čo bolo, to bolo. Už je to dávno za námi.

Hlavně, že další desítky let jsme přežili ve zdraví. Každý tam, kde se dokázal prosadit. Někteří z obou stran tehdejší "barikády" se  pak stali i poslanci, vládními činiteli, či šedými eminencemi - prostě hybateli obrozené společnosti. Není to hezká bilance svornosti a nepromarněných šancí?     

(obrazový zdroj: i.ROZHLAS. foto z obrazovky: jdv)