Ani setkání s prezidentem a nahlédnutí do dopisu od čínské ambasády, vyjadřujícího nelibost nad snahou tehdejšího předsedy Senátu navštívit Tchaj-wan, neodradila současného šéfa senátorů Vystrčila od téhož záměru.
Po schůzce Miloš Vystrčil odhodlaně pravil:
„Pokud Čína …bude diktovat Senátu, co by měl či neměl dělat, v tom okamžiku se moje cesta na Tchaj-wan stává stále reálnější a reálnější.“
Jaký měl postoj předsedy Vystrčila dopad na veřejnost?
-Já ti nevím, Liduš, ale s tou naší cestou je to vachrlatý. Nemáme ji zrušit?
-Myslíš, že kvůli koronaviru to v září ještě nepůjde?
-Ale ten tam přece už nemají, a byli na tom na světě skoro nejlíp.
-Tak, proč? Přece ses tolik těšil! A když jsme vyhráli v loterii, tak jsi pořád jenom mluvil o tom, že se na ten Čankajškův ostrov musíš podívat, když jsi tenkrát exceloval na VUMLu se seminární prací o zrádném generálovi čínské revoluce, kterou jsi stejně obšlehl z Rudého práva.
- Nic jsem neobšlehnul, to nebylo žádné opisování, jen jsem čerpal ze zdroje. Ale pro cestu na Tchaj-wan není teď ta správná doba.
-Jak to myslíš?
-No politicky. Přece nechceš, aby si mě pozvali na Hrad a tam mi ukázali dopis z čínské ambasády, že moje, tedy naše dovolená na Tchaj-wanu může mít nedozírné důsledky pro české firmy. To bych si na svědomí opravdu vzít nechtěl. Ty jo? Mohla by mě z toho stresu klepnout pepka.
- Prober se, laskavě. Copak seš Kubera, nebo Vystrčil, aby se o tebe v Pekingu zajímali? Vždyť nejsi ani obyčejný poslanec, ani zastupitel. Ty se ničeho bát nemusíš, nejsi nic. A já se o politiku přece nestarám vůbec, tak proč bychom měli Pekingu vadit?
- Cože? Já, že nejsem nic? Jak to? Jsem přece zapisovatel v našem výboru Společenství vlastníků? A ty vedeš dobrovolně kursy šití, seš tedy angažovaná. To je přece taky veřejná politika, nebo ne?
My, Liduš, na rozdíl od dobrodruha Vystrčila bychom měli mít občanskou zodpovědnost, když jemu chybí ta stánícká, a Peking neprovokovat.
Kdepak, naše cesta na Tchaj-wan se stává stále nereálnější a nereálnější, s tím se smiř.
