Více sebevědomých politiků, co (zdravě) riskují volební prohru

Beztak už  velké sebevědomí, které z lidoveckých špiček vždycky vyzařovalo, dostalo v posledních dnech ještě větší grády poté, co se rozhodli spojit síly s Gazdíkovým STANem.

Půjdou do volební koalice a pranic se neobávají, že nedosáhnou limitu deseti procent voličských hlasů, které jsou branou do sněmovny – na rozdíl od pohodlných pěti, které by jim stačili při samostatném vstupu na kolbiště.

Poslouchat šéfa Bělobrádka nebo místošéfa Jurečku, jako v televizi v pondělí, kdy nepřipustil možnost, že STAN by lidovce stáhl ke dnu a oni by pak zůstali po další čtyři roky až příliš klidnou silou s vlivem nanejvýš na místní a krajskou politiku, znamená smeknout klobouk před chladnokrevností hráčů, kteří hrají vabank. Buď všechno – s vidinou účasti v jakékoli vládě – nebo nic. Přičemž to nic v úvahu vůbec neberou.

To Gazdík má víc za ušima a  spočítal si to daleko líp s ohledem na nevábnou volební vyhlídku samotného STANu. Když se přisaje na Bělobrádka, a ten mu pomůže nahoru – pak to bude dobře. Nebo naopak on „pomůže“ Bělobrádkovi dolů. Což pro lidovce dobře nebude, ale pro STAN to vyjde prašť jako uhoď - kdyby šel do voleb sám, pětiprocentní laťku nepřeleze.

Inu, kdo se bojí, nesmí ke dnu. I tam se to ve dvou lépe táhne.

P.S. Lidovci si pak budou moct pro útěchu  aspoň zazpívat  jeden obstarožní hit