Událost v Chomutově varuje před ozbrojováním. Labilní jedinci se neudrží, a hned pálí

Pan ministr vnitra by měl poněkud přibrzdit ve vehementním prosazování kovbojské idey, aby každý z nás mohl být ozbrojen – pokud bude chtít.

Chtít, to je jedna věc. Mít na to – v pravém slova smyslu, tedy peníze – je věc druhá. Ale třetí věcí,  a velmi podstatnou, je mít k tomu psychickou dispozici.

Obecně se tvrdí, že získat zbrojní průkaz znamená projít přísným sítem psychotestů, takže je takřka vyloučené, aby se ke zbrani legálně dostal třeba psychopat.

Psychopat ne, ale zato člověk, který se v poněkud nekomfortní situaci neovládne a zbraň použije, ten ano. Ještě máme v paměti starší masakr způsobený střelcem v Uherském Brodě, a proto událost, která se o víkendu stala v Chomutově, je varující o to víc.

Máme i nadále nést riziko, že mezi držiteli zbraní se znovu najde natolik labilní jedinec, nebo snad množina jedinců, že nedokáže zachovat chladnou hlavu a zmáčkne spoušť?  

V tomto případě běžný, nikoli překvapivý občanský přestupek skupiny sousedů - rušení nočního klidu, a následnou sérii nešťastných dopravních deliktů, kdy šlo jen o „plechárnu“ a pak o nezvládnutí řízení ve smyslu opakovaného nasměrování vozidla vůči přihlížejícím, kteří však nebyli schopni hejbnout kostrou, aby se riziku poškození vyhnuli – onen držitel zbraně tak zvaně „vyřešil“ osmi výstřely s fatálním následkem pro přestupkáře. Cožpak šlo o reakci adekvátní?! Nešlo, v žádném případě.

Nebylo by s podivem, kdyby se prokázalo, že střelec byl pod nějakým silným vlivem - alkoholu, či drog, nebo dokonce rasové nenávisti.

A i kdyby mu jenom tak zvaně „ruply nervy“, což jistě bude směr obhajoby neobhajitelného činu, je to vážné varování před ozbrojováním vůbec, a natož jeho zaručením ústavou. Vždyť to, jak střelec brutálně reagoval, si nedovolili ani profesionálové při skutečných útocích vozidlem v létě loňského roku v Nice, v prosinci na berlínském tržišti či letos v březnu v Londýně.  O takové prvenství přece nestojíme.

Doufejme, že soud vynese spravedlivý, avšak přísný trest. Nikdo nám tady po trochu rozjařených spoluobčanech střílet nebude!     

A nesnažte se nám vykládat, že viníky nešťastné události  jsou snad poškození, a  že střelec je vlastně obětí - to už by byl vrchol demagogie, že?!   Nebo snad ne... Jistěže ne!  Muž, který střílel, si měl na takové specifické soužití  už dávno zvyknout, jako ostatní. Ti si zanadávali, šli  ráno na policii, dneska do pojišťovny... K žádnému tragickému konfliktu dojít nemuselo.