Karel Schwarzenberg se dnes poroučel z funkce a neobešlo se to bez velkých slov díkůvzdání sněmujících spolustraníků.
Možná mu tleskali tak dlouho i proto, že nad prezidentem Zemanem vyslovil zhnusení.
Z očí a tudíž z mysli veřejnosti K. Schwarzenberg ovšem hned tak ještě nesejde. Na poslanecký mandát nerezignoval a proto v čele výboru pro zahraniční otázky zůstává dál. A za dva roky bude v Praze viset na každém rohu, protože ve volbách se má stát v metropoli topáckou jedničkou. Na kandidátce zcela určitě, a pak se uvidí, jaká bude realita. Ale jak se zdá, voličská setrvačnost je holka přítulná, takže by kníže i poté mohl být členem naší obdivuhodné komory.
Mně osobně by symbolické přepřahání v jedné z opozičních stran mohlo být srdečně jedno. Nic nezmění na mém voličském rozhodnutí. Tedy hlasovat pro jinou partaj.
Ale musím se přiznat, že změna mi lhostejná není. Bude totiž knížete v médiích znatelně míň. Jeho řeči mi čím dál víc vadily, a neskromně jsem si jistý, že takových lidí je víc.
Politicky vyjde přepřažení nastejno – Schwarzeneberg, nebo Kalousek, názorově žádný velký rozdíl – ale v čem už teď je rozdíl markantní, to je ve veřejné komunikaci jednoho a druhého.
Kalouskovi nikdo neodpáře, že je sprosťák, že pro silnější výrazy nejde daleko. Ale nejsou to sprosťárny tak hrubého zrna, jaké se často projeví v řeči knížete. Kalousek břitce ironizuje, Schwarzenberg nevybíravě uráží, Kalousek… dalo by se pokračovat dál ve výčtu toho, v čem jsou si místopředseda a předseda parlamentní strany v komunikaci blízcí, a v čem se jeden od druhého v tomto ohledu odlišuje.
Ale zkrátím to.
Miroslav Kalousek mi „vadí“ míň, než K. Schwarzenberg.
Z knížete totiž čiší pohrdání tzv. obyčejnými lidmi, a z jeho řečí mám velmi často nepříjemný pocit, že pohrdá i národem.
Kalousek je politik s názory, které se nám mohou líbit nebo také nemusí. Najevo je dává dost drsně a svérázně. Ale nikdy tak, aby své oponenty a nevoliče přitom považoval za - s prominutím - omezené české blbečky, kterým chybí nadhled velkých národů.
