To tu ještě scházelo – školský ombudsman

V době dělných úvah o co nejfunkčnější a nepříliš drahé státní službě přichází ministr vzdělávání s praktickým vnosem k této diskusi.

Lékem na totální zlepšení komunikace mezi žactvem učitelským sborem, ministerstvem a rodiči, respektive úspěšným léčitelem a urovnávačem sporných záležitostí se má stát už za tři týdny školský ombudsman.

I když by bylo na místě ministrovi zatleskat, dlužno mu vyčíst, že už dávno ho předešli kolegové z jiných resortů.

Ombudsmany najde dychtivá veřejnost lačná jejich služeb už leckde. Na poště, stejně jako v nemocnici. Dokonce i v pražské ZOO, kde ombudsmana dělá doc. Hroch. A po výtečných zkušenost naopak s bývalým ředitelem ZOO ve funkci ombudsmana na železnici, byl tento post neortodoxně transformován do tří jiných referentských míst v oddělení stížností. A jak jsme mohli vidět ve filmu Funebrák, klienti jsou zcela vyřízeni.    

Ale nechme přemrštěné kritiky na dobrého ministra. Má toho najednou moc, právě schvaluje už třetí typ psacího písma pro žáky a rozhoduje, zda sklon má být obvyklých 71,5% , nebo snad extrémních 74, 7%,  jak doporučují někteří volnomyšlenářští specialisté.

Hlavně však, že i ve školství bude teď instalován ombudsman. Vysoce kvalifikovaný, dokonce bývalý ministr Zemanovy vlády, a jako na potvoru, dokonce i jeho jmenovec. Zeman Eduard.

Vítejte, pane,  v kolektivu dalších ombudsmanů.

Držíme vám palce, jako všem ostatním ombudsmanům, bez nichž si hladkou správu státu už ani nedokážeme představit.

Člověk se musí upřímně divit, jak dlouho to předtím mohl bez nich vůbec vydržet.

A ještě douška pro šťouraly. Kdyby ombudsmani byli zbyteční, tak by je stát přece neživil. Nebo snad ano?!

 -Mě ne, mě ne, já jsem generální školní ombudsman,

já mám imunitu.