Kdo se ve středu díval na televizní Hyde-park a očekával od Romana Jocha jednoznačné vyjádření, koho ve svém proslaveném textu mínil kremlofilní ufňukanou bábou, a zda si za ním stále stojí, byl zklamán.
Pan Joch se vytáčel, seč mohl. Barvu přiznat nechtěl. Zřejmě mu vyhazov z postu poradce premiéra byl pádnou zkušeností, že „papír“ sice snese všechno, zato Nečas však něco jen odcamcaď pocamcaď.
Kdo autora průhledného příměru prezidenta ke kremlofilní bábě nezná, nemohl uvěřit, že kontroverzní text hraničící se sprosťárnou mohl vytvořit bez podpory etanolu, který mu teď zřejmě došel. Ve studiu byl totiž jako vyměněný a Václava Klause se přes kritické výtky převážně zastával, než aby si po něm statečně plivnul jako v blogu. Přitom stačilo přiznat, že příště by volil jiný, než hulvátský tón.
Připomínal spíš roztomilé zvířátko z terária, co sice jedovatě syčí, ale kousne, jen když se mu nedíváte do očí. Prostě zatloukal.
Nebyl by to však objektivní pohled na jeho vstoupení, kdyby se smrskl pouze na causu kremrofilní báby. Zodpověděl široké spektrum dalších otázek, často velmi originálním způsobem, takže člověk nestoprocentně konservativní byl na pochybách, zda to myslí vážně, nebo snad testuje divákovu inteligenci.
Pamatování hodný výrok je však ten, jímž dal najevo svůj pohled na zlodějinu kolem nás. Doslova řekl, že si mnohem víc váží těch, kteří sice kradou, avšak (hubou) kradení odsuzují, než těch, co kradou jen tak, ve vší tichosti, aniž by vůči takovému chování dali najevo svůj (ne)překonatelný odpor.
Bylo to konservativní jak facka, a nezloději z toho vyšli jako tupí levičáci, kteří nejenže nekradou, ale ani se za to nestydí!
