Předseda Senátu Vystrčil má důvod k radosti. Vlastně má důvody k úsměvu hned dva. Jeden poněkud škodolibý vůči svým odpůrcům, druhý provázený pocitem dobře vykonané práce pro ještě větší popularitu Senátu mezi občanstvem.
Musí se smát, až se za břicho popadá, když čte, jak jeho hlavní kritici: ministr zahraniční Petříček, premiér Babiš a nepřímo i prezident ústy šéfa zahraničního odboru KPR, byli neomaleností a velkopanským postojem v reakci čínské strany na cestu na Tchaj-wan de facto „přinuceni“ se ho zastat a misi se skřípěním zubů svým způsobem obhajovat.
Předseda Vystrčil by za drsná slova o tom, že si to „děsivě vypije“, měl čínského ministra naopak blahořečit, neboť kdyby se vyjádřil mírněji, nechala by pražská TROJKA v tom Vystrčila vymáchat, neboť – podle nich – by sklidil, co zasel. Takhle už to bylo ze strany Pekingu opravdu moc, vyloženě se vměšovali do našich záležitostí a oči se před tím zavřít nedaly.
Druhým důvodem Vystrčilova dobrého rozmaru je mimořádný mediální zájem o „jeho“ cestu. Ze strany hostitelů se to čekat dalo, tak formálně vysoce postavený Evropan ostrov ještě nikdy nenavštívil, ze strany významných evropských médií jsou zmínky o návštěvě nebojácné stovky Čechů milým překvapením. Největší ohlas však mise sklízí doma. Každý školák i každý senior dnes bezpečně zná Vystrčilovo jméno a ví, že je šéfem Senátu. Je to v historii první hlava této komory, která tu i onde vešla nesmazatelně do povědomí lidí. Kdekdo už bez pochybování ví, k čemu je nám Senát dobrý - kvůli svému předsedovi.
Před volbami to byl počin k nezaplacení. I pro partaj, kterou reprezentuje. Důvod k úsměvu č. 3.
- - - - - - -
