„Vladimire Vladimiroviči, hlásím, že k vykonání speciálního úkolu je všechno připraveno. Ještě včera jsem byl spolu s náčelníkem tajné služby přítomen závěrečnému cvičení demoliční čety, a výsledky jsou vynikající.“
Ač nevoják, ministr Lavrov prezidentovi zasalutoval a z objemných desek nabízel obrázky. „Tady hoši dokázali starý německý tank zlikvidovat na kousky během jedenácti minut. A museli to provést laserovou pilou. Tady zase můžete vidět, jak…“
Prezident se zatvářil, jakoby v sobě dusil zlost, ale nemrkl ani okem.
“Tak můžeme dnes v noci operaci spustit?“ ptal se Lavrov plný elánu.
„Když četa vyletí v deset večer z Moskvy, v půl noci budou nad těmi Ržeporijemi, padákem jsou dole raz dva, a do deseti minut tu protisovětskou obludnost zlikvidují. Dřív, než starosta druhý den bude chtít pomník vlasovcům odhalit, a on tam žádný nebude!“
„Akci ruším,“ oznámil prezident suše. Lavrov jen zalapal po dechu a zmohl se na otázku: „Proč?“
„Protože jste měli zcela chybné informace o tom, jak má pomník vypadat,“ uhodil Putin. „Žádný německý tank, natož v reálné velikosti, tam stát nebude, jak jste na to přišli??“
„To, to, to naši agenti z řad místních se museli splést,“ zoufal si Lavrov.
„Co tam máte za lidi, že nerozeznají německý tank od sovětského?!“
„Ale, pak je to vlastně v pořádku, že je tam náš tank, když Češi po druhé kontrarevoluci v devětaosmdesátém odstranili sovětský tank č.23, co byl odjakživa na Smíchově.. Omluvám se za to nedopatření.“
„V pořádku to vůbec není!“ nesouhlasil Putin.
„Ten tank je totiž maličký. Jako dlaň, a na něm je velká německá helma, a ještě stojí na vysoké tyči, aby ho lidi moc neviděli. To je vlastně dvojnásobná provokace. Náš tank, ale miniaturní!“ Putin dosoptil a pak se zeptal: „Nevíte něco, o K.N?“
„O Kostě..Kostěji nesmrtelném“, zíral Lavrov. „Já myslel, že už je jenom v Ruských bylinách?“
„Není, je to spící agent, specialista na kouzelné operace. Koukejte ho probudit a mým jménem mu přikázat, aby ten trapný ržeporyjský modýlek našeho tanku kouzlem proměnil v sovětský tank normální velikosti, tu německou helmu odčaroval, a nápis o vlasovcích překryl hvězdou se srpem a kladivem. A ať to udělá přesně o půlnoci na devátý květen.“
„Provedu! A ještě něco. Co s tou demoliční četou“
„Dostane jiný úkol. Chlapci vniknou do depozitáře u Prahy, kam uložili Koněva, rozřežou ho na kousky a náklaďákem z ambasády odvezou na letiště do diplomatického speciálu našeho červeného kříže, a pak si maršála doma pěkně složíme.“
