Švejk a Pompeo

„Jedno černý, pane Palivec,“ učinil už ve dveřích hostince objednávku Švejk, načež Bretschneider zbystřil pozornost a zeptal se: „Vy snad držíte nějaký smutek?“

„A pročpak?“ odpověděl bezelstně Švejk. „Smutek můžou držet leda ti, kteří si mysleli, že koketování s Rusy a s Číňany nám u pane Pompea projde. A neprošlo!“

„A to je, podle vás, dobře, nebo špatně?“ vyzvídal Bretschneider.

„No to je dobře, protože nebýt amerických přátel, tak jsme už málem zapomněli, že nás oba diktátorské státy chtějí připravit o demokracii. Číňani těmi špionážními telefony a Rusové zase atomovkou. Ale pan ministr to s námi myslí dobře, nezatratil nás a přátelsky nám řekl, že věří, že se rozhodneme správně!“

Bretschneider nevěděl, co si má o Švejkovi myslet. Nehraje to na něj?  Nebo si z něj dokonce dělá legraci a mluví jako pitomec? Rýpnul si proto ještě jednou. „Vám, Švejku, nepřipadalo, že pan ministr sem vlastně přijel lobovat za to, aby Dukovany postavila americká firma?“

„Cože?“ sprásknul ruce Švejk. „Tohle mě ani ve snu nenapadlo, vždyť by to bylo neslušné, byl by to vlastně skrytý nátlak. Já to bral jako výzvu pana ministra, ať si klidně vybereme Francouze, Korejce, Švédy, anebo i Amerikány, dejme tomu, ale hlavně ne Rusy. Vy jste to vnímal snad jinak?“

„Já? Já ne. Pan ministr měl jistě nejčistší úmysly, jenom nás varoval před, před tou..“

„Myslíte neobezřetností?“ doplnil Švejk.

„Přesně tak,“ přisvědčil Bretschneider. „Jak řekl pan Pompeo,“ citoval, „necháte si postavit Dukovany Rusama a dalších 70 let budete ..“

„Pod nimi úpět,“ dořekl Švejk a zhluboka se napil. Mezitím si spolustolovník učinil do notýsku poznámku.

„Řekl jsem to správně, pane Bretschneider?“ zeptal se pak Švejk. „Nebo jste to chtěl slyšet jinak?“

„Jinak? Jak to myslíte,“ reagoval zaskočeně.

„No jestli tenhle průzkum odezvy návštěvy děláte pro americkou ambasádu, tak myslím, že jsem se docela trefil do toho, co by chtěli od našinců slyšet.  Pokud ovšem pracujete pro nějakou domácí agenturu, co zkoumá veřejné mínění, tak vám to můžu říct úplně jinak. Tak co?“

- - - - - - -

 -Máš rád Rusy a Číňany? 

- Host jako host, třebas Rusák. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.

- Vidíte, pane Bretschneidere, tu zaslepenou benevolenci? Takovou si vláda dovolit nemůže. Ta by předem měla říct, že je ráda nemá.