Silný hlas Prahy, Bratislavy, Budapešti a Varšavy zazněl prostřednictvím Vídně

To, že se Česko a další země V4 nezúčastnily nedělního   „předsamitu“ o prý už konečném vyřešení migrační otázky, není žádná hanba ani pochybení.

Vždyť nás původně ani samozvaná ředitelka Evropy Merkelová spolu se svým pážetem Micronem nikam nezvala – a najednou bychom jim jako stafáž byli dobří!

Protože oplýváme kolektivním fištrónem „vtipných Horáků a Horákyň“, zvolili jsme neobyčejně originální řešení. Plnou moc při tlumočení našich odmítavých stanovisek jsme svěřili do úst představiteli země, která je sice mimo V4, zato však  s Visegrádem sympatizuje a zastává stejnou pozici jako MY, rakouskému kancléři.

To ovšem neznamená, že tím bychom automaticky chtěli snad jen naznačit, že při stém výročí rozpadu monarchie bychom své osudy chtěli opět kolektivně svěřit Vídni s odůvodněním, které by parafrázovalo  slova kancléřky Merkelové o vyhnání. Tedy: že pro rozbití  Rakouska – Uherska neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění. Tak to samozřejmě není, skutečnou geopolitickou tragédií 20 století byl až rozpad SSSR.

A naopak největším politickým počinem podle eurooptimistů byl vznik EU -  a podle auroskeptiků zřízení jejího generálního ředitelství v Berlíně a regionálních poboček v Paříži a Bruselu. Což takhle z hlediska vyvážení ještě přidružit Vídeň, jako nového protektora V4?