Pražští radní přišli se svěží myšlenkou, už v pokročilém stavu ujasnění, jak odlehčit dopravním komplikacím při zásobování obchodů.
Rozvážkové automobily jsou zbytečně velké a mají problémy se zaparkováním, neboť na potřebném místě je to obvykle zakázané. Ale především - zanechávají po sobě velkou uhlíkovou stopu, což vůči místním obyvatelům není vůbec korektní a obecně je škodlivé. Vyřešit to má vybudování systému malých dep po městě.
Z nich ovšem nebudou vyjíždět morálně zastaralé a zdraví ohrožující automobily, ale ekologicky komfortní nákladní kola, velocipedy s korbou. Tam se pak zboží přeloží (z morálně zastaralých vozů dodavatelských firem) a postupně rozveze na místo určení do prodejny. Půjde-li o menší objem nákladu, třeba jen několik párů bot pro butik, bude možné přidat k jednomu výjezdu ještě další zboží pro jiné obchodníky (potraviny, drogerie, zlatnictví) a podle chytrého pořadníku vše rozvést.
Při větším či velkém objemu nákladu, například dvaceti pytlů brambor, bylo by nasazeno samozřejmě několik nákladních kol, která by z překladového depa jela v konvoji k prodejně obchodníka – aspoň tak si to představuji, pokud má způsob přepravy být racionální.
Využití nákladních kol není žádným objevením Ameriky. Pekařští učni už v době monarchie ráno v pět na kolech rozváželi chleba a housky.
A ve světě, hlavně však v Nizozemí jde o běžnou záležitost. Využívají ji i světové přepravní firmy (ZDE)
Jak praktické!
I zemědělci mají s nákladními koly výtečné zkušenosti. Ještě čerstvé mléko od kraviček rovnou ke zpracování. (ZDE)
Jak praktické!
I naše pošta by kvůli zefektivnění a ekologické čistotě přepravy mohla používat na rozvoz balíků nákladní kola . ZDE
Jak praktické!
Z uvedených zahraničních příkladů si však Hřibův magistrát – bohužel – vzor nevzal. Prosazuje sice nákladní kolo, ovšem elektrické. A to se přece musí dobíjet, a elektřina předtím vyrobit! Že by snad bez uhlíkové stopy? Jistěže se stopou - leda že by existovalo přímé kabelové dobijení z Temelína nebo Dukovan.
Kdyby to radní mysleli se zelenou ideologií upřímně, měli by zavést nákladní kola na spolehlivý „lidský pohon“, na principu rikši, jak jsme viděli na obrázcích z ciziny. Člověk stejně zanechává stopu, tak by ji jen o něco zvětšil.
K rozhýbání nákladního kola by nebylo třeba žádných mimořádně silných jezdců, korektněji – přepravních crus operátorů – postačila by kondice běžného úředníka, bílého límečku. Skvělou líhní takových operátorů se už dnes jeví samotná pražská radnice. V čele s primátorem zaměstnanci bezděky trénují tím, že jezdí na kole do práce. (ZDE)
Používají sice obyčejný bicykl, ovšem kdyby si k němu přidali jedno kolo navíc s korbičkou, stavili se v depu. přihodili pár kilo zboží a pak je na trojkolce ještě před začátkem pracovní doby rozvezli do obchodů, mohli by si tak fádní cestu do zaměstnání příjemně zpestřit. Jak praktické by to mohlo být! A jak užiteční by konečně byli.
