Rozvoz zboží po Praze na tříkolkách? Dobrý nápad, ale ekologicky nedotažený

Pražští radní přišli se svěží  myšlenkou, už v pokročilém stavu ujasnění, jak odlehčit dopravním komplikacím při zásobování obchodů.

Rozvážkové automobily jsou zbytečně velké a mají problémy se zaparkováním, neboť na potřebném místě je to obvykle zakázané. Ale především  -  zanechávají po sobě velkou uhlíkovou stopu, což vůči místním obyvatelům není vůbec korektní a obecně je škodlivé. Vyřešit to má vybudování systému malých dep  po městě.

Z nich ovšem nebudou  vyjíždět morálně zastaralé a zdraví ohrožující automobily, ale ekologicky komfortní nákladní kola, velocipedy s korbou. Tam se  pak zboží přeloží (z morálně zastaralých vozů dodavatelských firem) a postupně rozveze na místo určení do prodejny. Půjde-li o menší objem nákladu, třeba jen několik párů bot pro butik, bude možné přidat k jednomu výjezdu ještě další zboží pro jiné obchodníky (potraviny, drogerie, zlatnictví)  a podle chytrého pořadníku vše rozvést.

Při větším či velkém objemu nákladu, například dvaceti pytlů brambor, bylo by nasazeno samozřejmě několik nákladních kol, která by z překladového depa  jela v konvoji k prodejně obchodníka – aspoň tak si to představuji, pokud má způsob přepravy být racionální.

Využití nákladních kol není žádným objevením Ameriky. Pekařští učni už v době monarchie ráno v pět na kolech rozváželi chleba a housky.

A ve světě, hlavně však v Nizozemí jde o běžnou záležitost. Využívají ji i světové přepravní firmy (ZDE)

Jak praktické!

I zemědělci mají s nákladními koly výtečné zkušenosti. Ještě čerstvé mléko od kraviček rovnou ke zpracování. (ZDE)

Jak praktické!

I naše pošta by kvůli zefektivnění a ekologické čistotě přepravy mohla používat na rozvoz balíků nákladní kola . ZDE

Jak praktické!

Z uvedených zahraničních příkladů si však Hřibův magistrát – bohužel – vzor nevzal. Prosazuje sice nákladní kolo, ovšem elektrické. A to se přece musí dobíjet, a elektřina předtím vyrobit! Že by snad bez uhlíkové stopy? Jistěže se stopou - leda že by existovalo  přímé kabelové dobijení  z Temelína nebo Dukovan.

Kdyby to radní mysleli se zelenou ideologií upřímně, měli by zavést nákladní kola na  spolehlivý „lidský pohon“, na principu rikši, jak jsme viděli na obrázcích z ciziny. Člověk stejně zanechává stopu, tak by ji jen o něco zvětšil.

K rozhýbání nákladního kola by nebylo třeba žádných mimořádně silných jezdců, korektněji – přepravních crus operátorů – postačila by kondice běžného úředníka, bílého límečku. Skvělou líhní takových operátorů se už dnes jeví samotná pražská radnice. V čele s primátorem zaměstnanci  bezděky trénují tím, že jezdí na kole do práce.  (ZDE)

Používají sice obyčejný bicykl, ovšem kdyby si k němu přidali jedno kolo navíc s korbičkou, stavili se v depu. přihodili pár kilo zboží a  pak  je na trojkolce ještě před začátkem pracovní doby  rozvezli do obchodů, mohli by si  tak  fádní cestu do zaměstnání příjemně zpestřit.  Jak praktické by to mohlo být! A jak užiteční by konečně byli.