Roušky i doma? To je to nejmenší

Ministr Prymula přitvrzuje. Není se čemu divit při takových číslech. Zakáže divadla, protože z jeviště se nákaza šíří mezi mlčící diváky zřejmě daleko víc, než mezi hosty v hlučící hospodě, která fungovat bude.

To je z laického pohledu sporná záležitost, ale z vědeckého hlediska herci asi opravdu na distanc z jeviště prskají na lidi víc, než štamgasti vzájemně na sebe.

Jak ovšem prskají na diváky herci z filmového plátna je už nad selský rozum, jestliže i do kina se nesmí – to snad nechápou ani renomovaní zubaři, kardiologové nebo psychiatři.

Taková opatření jsou sice nepříjemná, ale dají se pár týdnů, měsíců nebo i let vydržet, protože zásadním způsobem nedeformují rodinné vztahy. Do kina nebo do divadla přece chodit nemusíte, rodinné pouto dostatečně posilujeme u televize, a ta zakázaná není.

Ani karanténa neznamená rodinnou tragédii.  Jste prostě se svou polovičkou a s dítky doma a čekáte, co to s vámi z hlediska covidu provede. Možná něco, možná nic. Naopak bonusem takového domácího pobytu na účet státu, je možnost být neplánovaně několik dnů opět v kruhu svých nejbližších, dokonce non-stop. Celé hodiny si pospolitě užívat rodinného štěstí v neštěstí.

O to nás chce však ministr připravit.

Chystá totiž odluku rodin při karanténě. Poměrně násilnou. Pokud rodinní příslušníci nemají v bytě možnost vzájemné izolace, tedy každý svůj pokoj, budou moct požádat o dočasné ubytování v hotelu. Možná to dobrý krok z epidemiologického hlediska je, avšak odvrácenou stranou tohoto „experimentu“ je frustrace z odloučení. Dovedete si představit tu krutost být odtržen od panelákového soužití s manželkou (manželem) a přesazen do apartmentu pětihvězdičkového hotelu a nechat se obsluhovat hotelovou službou ve skafandru? Takové odloučení nemusí manželství přežít. Ještě že to nebude povinné, že můžete hygienické stanici nalhat, že máte v bytě pokoj se zvláštním vchodem pro sebe a že je vyloučené, abyste se na oněch 45 m2 vašeho 2+kk s ostatními členy rodiny potkali.

Úplnou marginálií by pak byla zvažovaná celoplošná povinnost nosit roušky i doma. Když jsme je nosili na jaře venku, tak proč ne teď naprosto všude. Výjimkou by samozřejmě byla konzumace.

Zvykli bychom si jistě i na kontroly Domovního hygienického důvěrníka, zřízeného na základě nouzového stavu, který by měl pravomoc vstupu do bytů v jakýkoli čas mezi 6.00- 00.00.

-LIDUŠ, MYSLÍŠ, ŽE SI JI TADY MŮŽU SUNDAT?

-HLAVNĚ SI SUNDEJ KALHOTY, BÉDO.     

------

Ministr Prymula však opomíná dobré zkušenosti boje s covidem v zahraničí. Například z  Polska

(  Z D E )