Nastal kritický okamžik, aby jeden z pretendentů na křeslo ministra zdravotnictví v nové vládě MUDr. M. J. Stránský využil svých odborných znalostí a započal s terapií předáků mateřské politické strany, Věcí veřejných.
Kdo jiný by se o to měl postarat, když se na diagnózy politických špiček specializuje. Pravda, dostat do blázince, respektive nechat uznat hlavu státu za nesvéprávnou kvůli nechuti podepsat Lisabonskou smlouvu se mu sice nepodařilo, ale bylo to způsobeno třeba jen tím, že si vybral příliš těžkou váhu, jakou prezident Klaus bezesporu je.
Vedoucí činitelé VV jsou o poznání lehčí konstituce a jejich choroba má i pro laickou veřejnost očividné projevy. Mezi odborníky se jí říká „račí syndrom“. Lidově „zpátečka.“
Klasickým příznakem je náhlé (inkubační doba 3-5 dnů) „vycouvání“ ze slibů, které postižený v různé míře dal jinému subjektu. Předvolební sliby nevyjímaje.
V případě Věcí veřejných může jít navíc o defekt kombinovaný s tzv. bájnou lhavostí (PSEUDOLOGIA PHANTASTICA), ale v tom se tým zdravotnických expertů strany jistě kvalifikovaně rozebere a diagnózu včetně léčebného postupu určí.
Nejhorší variantou by bylo, kdyby o psychické onemocnění, léčitelné farmakologicky, sprchami či šoky nešlo.
V úvahu by pak přicházelo obtížněji identifikovatelné postižení poruchou chování s lhaním prostým, vědomým. I to však specialisté dělí na lhaní naivní a otrlé.
Odborná literatura se shoduje, že naivní lhář při komunikaci uhýbá očima, natáčí se k auditoriu bokem, nekoordinovaně pohybuje rukama.
Postoj otrlého lháře, patrný i na různých audiovizuálních záznamech pořízených pro studijní účely, je naopak přímý, čelem k naslouchajícím, s vytrvalým pohledem do očí. Souhra rukou je pak velmi nenápadná a dotyčná osoba důrazně přesvědčuje o svém názoru.
Ať je to, jak je to, postiženým není co závidět. Tím spíš, že račí syndrom mívá stále progresivnější projevy couvání, které může zastavit až nastrčené křeslo, nejlépe ministerské.
Ostatně strana progresi slibovala, takže slovo v zásadě drží.
Jan Dvořák
