Prymula to vzal za premiéra

Odložený  dvacetiminutový projev ministra Prymuly byl jako vystřižený z učebnice rétoriky z kapitoly Vážná chvíle.. Oproti jednoduchému a trapnému brebtání jeho nadřízeného to byla jiná třída.

Něco takového mělo v rozjitřené situaci zaznít už předtím právě z úst šéfa vlády, včetně omluvy za problémy, které opatření lidem působí. Ale pokud by vystoupil, měla by tam být zřetelně slyšet i omluva za to, že osobně znemožnil ministrovi Vojtěchovi zasáhnout dřív, což explicitně nepřiznal ani v projevu 21 září.  

Zato Prymula „do sebe šel“, když řekl, že v létě měl být víc důrazný, čímž jistě mínil, že se měl včas Babišovi postavit.

Od premiéra jsme ani náznak takové pokory a schopnosti chybu, možná kardinální, aspoň připustit, neslyšeli.

Ministr svého premiéra - symbolicky – o hlavy převyšuje. To, co Prymula říkal, a jak to říkal, měli bychom slyšet ještě před jeho vystoupením od předsedy vlády.

Není toho schopen. Nechce přiznat zodpovědnost a aspoň tímto způsobem požádat občany o pochroumanou důvěru, jestliže opozice se bude snažit vyslovit mu nedůvěru po konci pandemie.

V pátek má mluvit prezident. Těžko však doufat, že přitom uvede na pravou míru to dehonestující, co říkal v neděli na adresu umělců a krachujících firem. Ať pak poví cokoli, a bude jistě vyzývat k soudržnosti, veřejnost to příliš akceptovat nebude. Tím spíš, že si nechce nechat vzít z ruky  nebezpečnou hračku s hradním vyznamenáváním a  ještě  se přitom vydává se za ne-zbabělce.   

Prymula „vzal“ za premiéra, ale i za prezidenta řeči, které měly zaznít od nich. Aspoň že někdo to udělal způsobem dostatečně přesvědčivým i mobilizujícím. Ředitelé největších nemocnic, kteří stáli za ministrem, tam netvořili bezvýznamnou stafáž.    

-Liduš,  není už ten akční seriál? Přepni to.

(ZDE)