Při sobotním projevu prezidenta Miloše Zemana na sjezdu komunistů se mnozí delegáti ošívali, jiní nevěřícně zírali a nejeden byl konsternován drsnou kritikou minulosti.
Ani mazaný Filip se v tom nedokázal přebrat – na rozdíl od ještě mazanějšího Dolejše.
-On to tak zle s tím Prohraným Únorem a se zločiny socialismu Zeman nemyslel, Vojto. Tu děsnou sodu nám dával jenom tak, na oko, aby ho lidi nesežrali za to, že k nám na sjezd přijel.
Dal nám jako za uši a vybídl nás k pokání, ale tím myslel vlastně to, abychom deformace minulosti upřímně odčinili neformálním vstupem do vlády.
-Myslíš, že to měl takhle promakaný, aby si lidi mysleli, že na nás šel s bičem a spráskal nás, ale přitom nám de facto nabízel cukroví?
-No jasně, ten by ani kuře neuhodil.
-Tak to jsi mě trochu uklidnil. Ve mně vzkypěla žluč nad tím, co říká. Já se musel dvakrát štípnout do tváře, abych se ujistil, že nás takhle neškolí Kalousek, ale právě Zeman. A ještě víc jsem se naštval, když jste mě zvolili předsedou. To jsem si říkal, jestli zrovna on je ten pravej, legitimní, kdo nás mistruje za minulost, když na rozdíl ode mě, kterému ve druhém kole volby dali 54 procent hlasů, tak on ve druhém kole prezidentské volby dostal skoro o tři procenta míň než já, lehce nad 51 procent. To jsem se v té chvíli zaťal, že už ho nikdy volit nebudu.
