Byla to docela pěkná mediální mela, když se na podzim prosáklo, že Miloš Zeman chce – nebo to snad už učinil – pozvat Vladimira Putina Prahy.
Tím totiž podle soudu expertů měl naplnit skutkovou podstatu vlastizrady, načež vystavení červených karet bylo jen symbolickým odsudkem, po němž by měl následovat trest skutečný, nejlépe žalářování.
Když vyšlo najevo, že v Praze by Putin neměl být jako sólista, ale jako člen širšího kolektivu hlav států vítězné koalice, a dalších mnoha pozvaných státníků na nejvyšší úrovni, strhla se další mela. Psalo se o nechutné megalomanii Hradu, který dal placet jakémusi trucpodniku v Praze a v Terezíně, přičemž důvodem k setkání je výročí osvobození koncentráku v Osvětimi, kam ovšem Poláci rovněž pozvali významné politiky s výjimkou Putina. Hrad decentně vysvětluje, že za nic nemůže, že na vině jsou evropská a mezinárodní židovská organizace, které se nedokázaly domluvit a každá chce uspořádat vzpomínku v prakticky stejný čas, avšak jinde. Šéf světového židovského kongresu, miliardář Lauder dal přednost Osvětimi.
Chudák prezident. Poskytl pietnímu aktu a konferenci o holokaustu důstojný útulek, a je znovu obviňován, že se spřáhl s Moskvou, protože duchovním organizátorem setkání je předseda Evropského židovského kongresu miliardář Vjačeslav Moše Kantor, blízký přítel Vladimira Putina.¨
Ale jen tak, mezi námi, i kdyby Kantor neměl s Putinem, který beztak do Prahy nepřijede, nic společného, jak se měl prezident Zeman zachovat, jestliže ho EŽK oficiálně požádal o množnost konání vzpomínky v Praze? Říct NE, byla by z toho mediální mela obřích rozměrů a hradní nádvoří by jistě zčervenalo kartami vystavenými prezidentovi, který jakoby holokaust popíral.
Nakonec do Prahy přijelo, nebo ještě přijede na pět set účastníků piety a konference. Budou to šéfové parlamentů, vlád, ministři. Hlavy vítězných možností se pro časové zaneprázdnění omluvily.
Vykládat si to tak, že přední státníci dali Vjačeslavu Kantorovi, respektive prezidentu Zemanovi košem z politických důvodů, a tím nahráli zemanovské opozici, která si takové personální fiasko z duše přála, by byla dost odvážná spekulace. Nebo snad ne?
