Poslední dny Jaroslava Faltýnka

Názvem neprognózuji, že by snad kariéra onoho dobráckého politika byla u konce. Deštíčkový mráček má k lijáku přece daleko. Faltýnkův konec je v nedohlednu Aspoň do švestek.

Poslední dny jsem mínil ve stejném smyslu, jako když se napíše, že poslední partajní sjezd/kongres/sněm skončil. Další bude následovat příště.

Chtěl jsem jen naznačit, že poslední dny Jaroslava Faltýnka jsou krušné. Ze strany médií došlo k šeredné účelovce.

Postavení Faltýnka jako očitého svědka schůzky s ředitelem firmy soutěžící o státní zakázku a schůzky s šéfem úřadu, který má bdít nad férovostí hospodářské soutěže, aby ji nikdo neovlivňoval, je zlovolně zaměňováno za postavení podezřelého z konání pletich!

Přitom ani jako nestranný svědek se J. Faltýnek žádných pletich nedopustil. Ale vykládejte to nepřátelsky naladěné opozici ve sněmovně, která mu není ochotna přiznat kouzelnické schopnosti, kdy podle vlastních slov dokázal státu ušetřit půldruhé miliardy na smlouvě, která už byla definitivně uzavřena předtím.

Poslanci se rovněž ignorantsky pozastavovali nad způsobem, jakým se Faltýnek začal „montovat“ do pravomocí ministra, aniž by mu řekl, že mu chce odlehčit práci. Divili se tomu, že „sám si vzal mandát k vyjednávání“. Je to prý nenormální. Podle starých stran zřejmě ano. Ale podle ANO je to zcela standardní, demokratický postup.

Kdo měl kdy možnost navštívit ve sněmovně poslanecký klub hnutí, nemohl si nevšimnout velké tabule v čele místnosti, na níž jsou magnetkami připevněny volné „mandáty“ k jednání poslanců s libovolnými státními institucemi a jejich šéfy.

Stačí, aby v případě potřeby si kterýkoli poslanec příslušný mandát vzal. Jaroslav Faltýnek neučinil nic jiného.