Nejvíc 10 lidí společně - to se PSU hezky napíše, ale proč navíc komplikace s rodinou?

Redukce počtu  shromažďovaných je ku prospěchu v každém případě. Epidemiologicky i  politicky. Omezení sociálních kontaktů snižuje nejen možnost nákazy, ale čím méně lidí pohromadě, tím nižší riziko masového protivládního protestu. 

Současně však početní limit klade enormní nároky na rozlišovací i rozhodovací schopnosti policie, která má na dodržování  zásad dohlížet, a v krajním případě je i vynucovat.

Ale jak se má rozhodovat, když mantinely nejsou vytyčeny přesně?

Nařízení povoluje v interiéru uskupení maximálně deseti lidí - ty policie spočítat bez větších problémů ještě schopna je, ovšem  PES také připouští  sdružování rodiny bez limitu počtu členů. A teď babo dej jednoznačný právní výklad, kolik členů rodina mít smí, pokud její šíře vzbuzuje u strážců zákona pochybnosti? Hned se tak před policií vynořují další otázky:

Je povolena společná procházka  komunity čítající 10 manželských  párů - každý ještě s několika milenci i milenkami  a s pár tucty  dětí  - i když  přesahuje  počtem 50  osob,  avšak za  jednu rodinu se ono společenství považuje, a klape jim to?

A co Rodina ve smyslu nekale podnikající Organizace? O tom PES ani neštěkl.

(jdv/Pixabay,com) FOTOGRAFIE SE SVOLENÍM DIVADELNÍHO SPOLKU JIRÁSEK, NOVÝ BYDŽOV MÁ RYZE ILUSTRATIVNÍ CHARAKTER BEZ KONKRÉTNÍ SOUVISLOSTI)

Ministr Hamáček by měl vydat autoritativní metodický pokyn, co za rodinu považovat lze, a co už ne. Čím dřív, tím lépe. Ve zjitřené době je nutné se policejních přehmatů vyvarovat, byť by se staly v upřímné snaze orgánů chránit a pomáhat zdraví nás všech.