Neberte to, Pocháčku, osobně

Až se prezident Zeman koncem týdne vrátí z další naléhavé krajské cesty, najde si čas ke schůzkám s nominanty na ministry, aby si udělal jasno, zda jsou morálně a profesionálně hodni toho, aby je Babišovi „odklepl“.

Vyloženě se nemůže dočkat na setkání s panem Pochem. Jako vynikající psycholog  Miloš Zeman ani nepočítá s tím, že by kandidát na ministra zahraničí snad vyhověl jeho opakovaným výzvám, aby zamýšlenou pozici státotvorně vzdal a nebrzdil urputnosti vznik vlády. Naopak se upřímně těší, že těmito výzvami Pocheho buď vydráždí k nepříčetnosti nebo dovede na pokraj psychického zhroucení a pak si ho vychutná.

P r o č  ?

Čert vem Pocheho někdejší údajné vítačství, nebo snad nepříliš horoucí vztah k Izraeli! Takové poklesky se dají tolerovat. Ne však fatální pochybení, které se prezidenta osobně dotklo. Navíc bez špetky Pocheho pokory a přiznání ohavnosti (zlo) činu a bez proseb o prezidentovo odpuštění a slibu, že už to víckrát neudělá.

-Víte, co Pocháčku, když tak moc chcete být ministrem, tak se seberte a jděte za panem profesorem Drahošem, aby vás zapsal aspoň do stínového kabinetu, za to, že jste ho volil – ale ode mě to přece chtít nemůžete! Já musím brát ohledy na svoje voliče.