Na střeše je místa dost ke skoku pro oba partajní šéfy

Když ke konci srpna představila sociální  demokracie volební spot se sloganem „V krizi vás ochráníme“, nebylo to formálně nic originálního. Sestřih záběrů z pandemické krize, kde se občas mihne předseda s hasiči a rouškami.

Ovšem posledních pár vteřin bylo jako z úplně jiného filmu. Z psychothrilleru, kdy zoufalec donucený okolnostmi vidí jediné řešení ve skoncování se životem.

O chudáka náměsíčníka jít nemohlo, Praha se na záběru ještě do tmy neponořila.

Výklady toho, proč předseda odhodlaně s hlavou vzpřímenou dokráčí až na samý pokraj střechy, a přitom neskočí, mohou být různé.

Nejspíš šlo o projev monumentalismu, inspirovaný  sochou na vysokém podstavci, sochou vojevůdce, která má říkat: Jsem (jsme) tu, nebojte se.

No, moc se to nepovedlo, málokdo pochopil básnické poselství záběru. Lidé si říkali: on se snad zbláznil. Tak, ač skočí!

Bylo to kruté žertování. Socialisté si však byli jisti, že právě připomenutí toho, že jejich předák stál v čele zápasu s covidem, jim přinese volební body. Nepřineslo. Možná být volby v srpnu. Do října se situace zcela změnila. Lidé to vidí jednoznačně, i když to tak zcela být nemusí: Může za to vláda. Může za to ANO, ale i ČSSD, která je vleku vládní většiny.

„Odnesl“ to Babiš, byť nedrtivě vyhrál, odnesl to Hamáček, protože drtivě prohrál.

Na střeše je místa dost pro oba, kdyby snad hledali spolehlivé řešení, jak se osobně problémů zbavit. Takovou možnost teď evidentně neakceptují. Možná  za  rok,   jestliže po nynější generálce už vycizelované "spiknutí"  všech ostatních stran  proti koalici  jim  žádné jiné čestné východisko  z debaklu, jímž může být i výhra o pár procent,  neumožní - pokud  ovšem vědí, co to je důstojnická čest.