Moderátor Moravec opět předvedl parádní kousek hodný vyšetřovatele politické policie – kdybychom takovou měli. Ale mít ji nemusíme, některá média to hravě zvládnou sama. Výsledkem tlaku může být i skoncování. S funkcí.
Nedělní otázky si Moravec výtečně strukturalizoval. Na začátku ukázal aktuální volební preference, kdy ANO ztratilo od minule málem pět procent. Z toho se měla patrně rozklepat kolena přítomnému ministrovi zdravotnictví, neboť si dokázal i bez Moravcovy otázky, zda za to nemůže právě on, vyvodit, že do značné míry je to důsledek chování jeho rezortu a zejména toho, jak vystupuje on sám.
A pak už šlo v první části Otázek už jenom o to, aby Vojtěch nahlas „přiznal“, že to byl opravdu premiér, který nařídil, že roušky se nebudou nosit a že prý kvůli tomu dokonce hrubě nadával odborníkům, kteří roušky prosazovali už od září.
Vojtěch se dostal do prekérní situace a kličkoval, jak mohl, aby šéfa vysloveně nepotopil. Musel dokonce odpovídat na otázku, zda mu důvěřuje, anebo, zda se neobává, že po volbách mu šéf veškerou zodpovědnost hodí na hlavu a odvolá ho. A to všechno se odehrávalo stylem veřejného nekorektního policejního výslechu, nebo jakési drsné modifikace „pokecu“ dvou kamarádů, kdy jeden se otevřeně ptá druhého, jestli je jeho šéf opravdu tak velký podrazník, že všechno zapírá a nakonec ho stejně vyrazí, a ten mu přisvědčí, že je to ještě horši.
Když ovšem Moravec z Vojtěcha podobné sebevražedné vyjádření na adresu premiéra nedostal, přišel s „odborným“ problémem. Teatrálně otevřel obálku s rouškami a respirátorem pro důchodce a tázal se, zda ony roušky (a může za to dát hlavu) prošly potřebnými testy a nejde o nějaký šmejd. Jestli jsou bezpečné. Použil právě toto slovo - nezeptal se, zda nejsou neúčinné, tedy na nic. Vypadalo to, jakoby snad mohly být „jedovaté“. Ministr se za ně „zaručit“, jak Moravec výslovně požadoval, nemohl, neboť je nakoupilo na jaře Ministerstvo vnitra, a on může jenom předpokládat, že certifikát mají.
Právě tyhle chvíle byly zralé na to, aby výjimečně někdo kompetentní z vnitra „volal řediteli“ a požádal ho, aby Moravcovi do ouška editor sdělil, ať neděsí diváky. Jenomže to se dneska nenosí, intervenovat.
Roušky měly Vojtěcha „dorazit“ pokud by byly z jeho nákupu a on by netušil, jestli to náhodou nejsou ony nekvalitní, o něž vede s dodavatelem spor.
Po tomto zostřeném výslechu se už Moravec zklidnil a věnoval se dalším souvislostem s pandemií.
Ale umí to s n ě k t e r ý m i hosty! Jak říkal poručík Dub: „Ale až mě poznáte, já vás donutím až k pláči !!!
(Hamáček později potvrdil, že roušky „papíry“ v pořádku mají.)
