Ministr Wang to Pekingu strašně zavařil. Urazil Čechy – ti odpoví bojkotem ČLR

Když letadlo s čínským ministrem zahraničních věcí Wangem Yi  přistálo po mnohahodinovém letu z Evropy konečně v Pekingu, očekával politik obvyklý rituál: v salónku ho přivítají náměstci a od pionýrů dostane kytici.

Nic takového se ovšem nedělo. V salonku se s ním chladně pozdravil první zástupce ministra vnitra a doprovodil ho k vozu. Nebyla to však ministrova služební limuzína, ale automobil se speciální poznávací značkou bezpečnostních složek.

„Kam mě to vezete?“ zeptal se ministr mladého muže v uniformě, který seděl po pravici, aby střežil jeho bezpečnost, stejně jako důstojník po jeho levém boku. Oba mlčeli. Po několika minutách jízdy bylo zřejmé, jaký je cíl cesty.  Byl to stranický a vládní komplex Čung-nan-chaj, kde má své pracovny, jednu stranickou a druhou prezidentskou, Si Ťin-pching.

Důstojník s ministrem při cestě dlouhou chodbou však minul dveře té prezidentské a zamířil k partajní. Ministr silně znejistěl. Šéf s ním chce mluvit ze stranické pozice, a to může končit fatálně. Třeba vyloučením ze strany a nucenou manuální prací.

„Wangu, Wangu, cos mi to udělal?“ spustil poněkud zoufale Generální tajemník (a také prezident. „Uvědomuješ si vůbec nedozírné důsledky tvých slov?!“  

Wang polkl, hrdlo měl suché. „Já..“

„Žádné já! Co tě to vůbec napadlo, abys při návštěvě v Německu o takové personě, jako je šéf českého Senátu řekl,. Tady to je černé na bílém:

„Přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus. Zpochybňování zásady jedné Číny znamená „znepřátelit si 1,4 miliardy Číňanů“. A pak jsi ještě dodal, a přitom jsi to se mnou aspoň ani po telefonu nekonzultoval, že prý :čínská vláda a lid nebudou tolerovat takovou „otevřenou provokaci“ předsedy českého Senátu a protičínských sil, které stojí za ním.“ Co mi k tomu povíš?!“

„Podle mého názoru jsem hájil, „snažil se Wang své jednání objasnit,“ale prezident ho přerušil.

„A aby toho nebylo málo, zachoval ses přesně podle jednoho českého úsloví, že čím víc se exkrement rozmazává, tím víc zapáchá. Proč jsi -  pro Buddhu ! -  nespolkl ten jeho další vtípek, že je Tchajwanec? Tak ať je! Proč jsi hned křičel, že překročil červenou čáru? Kdybych tě neznal, musel bych se domnívat, že jsi jednal ve službách amerického imperialismu,  a víš, jaké by to pro tebe mělo následky. Takhle tě jenom odvolám a půjdeš na 10 let do tábora.“

„Proč, proč?“ nechápal ministr. „Hájil jsem naši suverenitu, přece“

„Na tu ses mohl vykašlat! Víš, co je teď po tvých neuvážených slovech v sázce? Jakou odvetu můžeme od Cechů čekat? Tak já ti to povím! Můžou zrušit už uzavřený kontrakt na výstavbu jaderných bloků u nás – a přitom jak fantasticky vysokou cenu nám udělali a jak dlouho a pečlivě chtěli stavět!

A také z 5 G sítí nemusí být nic!   

Možná odřeknou i miliónový export jejich fantastického tlačítkového telefonu z bakelitu Blaník – a my, abychom ho pak součástku po součástce pracně kopírovali.

Utrpí i Peking! Soudruzi hoteliéři přijdou  na buben, protože Češi nás budou bojkotovat..“

Zmáčkl knoflík na stole a vzápětí si pro ministra přišli dva vojáci.

Možná by pomohlo, uvažoval prezident už s chladnou hlavou, kdybych prohlásil „Já jsem Čech.“ Třeba by nás pak vzali  na  milost...