Ministr Babiš doplácí na to, že není paranoidní a nepojistil se

Štvanice na ministra Babiše  kvůli tzv. úkolování novinářů se opírá o lež. Pouze chtěl mít jasno.  O kom, a kdy budou jeho zaměstnanci psát. Jejich poznatky pak obohatil o vlastní zkušenosti s těmi zloději, podrazníky  a hlupáky.   

Přitom je evidentní, že šlo o obyčejné konzultace, které s omezováním nezávislosti médií nemají nic společného. Ale právě teď to podávat jako ohrožení demokracie se koaliční i opoziční opozici hodí.

Taková demagogie však není ničím novým. Dělo se tak i v minulosti.

Čelit nestoudným nařčením dokázali jen lidé, kteří se na to uměli chytře pojistit. Kdyby agro-mediální magnát myslel víc na zadní kolečka než na prospěch republiky, pak novinářům s nimiž se potkal, by na plná ústa, nejenom tichým náznakem,  řekl – pro případ případného zneužití případné nahrávky – že ničím je neúkoluje, ale pouze nezávazně inspiruje k tomu, jak musí psát.

Třeba jako kdysi císař Rudolf II. svoje zaměstnance také neúkoloval, ale citlivě usměrňoval.

-Mistře, to opravdu mám tak strašný předkus, jak jste mi ho vysochal? Hrůza..

-Veličenstvo, my renesanční umělci se snažíme o co nejvěrnější podání skutečnosti..

- Poslyšte, a nešlo by s tím přece jenom něco ....udělat? Však mi rozumíte..

-Máte na mysli plastiku vaší busty, Veličenstvo? Trochu tu bradu srazit, narovnat nos..

-To by bylo skvělé, ale potřeboval bych k tomu ještě něco..

-Přidat víc vlasů? Proč ne.

-Vlasy ne. Ale budete mi muset  podepsat prohlášení, že jste estetické korekce téhle - řekněme, že  nezdařilé studie - učinil po zralé umělecké úvaze sám, a bez jakéhokoli nátlaku zaměstnavatele.

To víte, mistře, pět let vás tady živím a šatím, a to si lidi můžou taky špatně vykládat. Třeba i tak, že  jsem si vás koupil kvůli tomu, abyste mě dělal hezčího než jsem, a tím že útočím na svobodu umělecké tvorby – a to bych nerad, to bych moc nerad, protože já jsem na rozdíl od tradičních panovníků osvícenej. Ano?