Štvanice na ministra Babiše kvůli tzv. úkolování novinářů se opírá o lež. Pouze chtěl mít jasno. O kom, a kdy budou jeho zaměstnanci psát. Jejich poznatky pak obohatil o vlastní zkušenosti s těmi zloději, podrazníky a hlupáky.
Přitom je evidentní, že šlo o obyčejné konzultace, které s omezováním nezávislosti médií nemají nic společného. Ale právě teď to podávat jako ohrožení demokracie se koaliční i opoziční opozici hodí.
Taková demagogie však není ničím novým. Dělo se tak i v minulosti.
Čelit nestoudným nařčením dokázali jen lidé, kteří se na to uměli chytře pojistit. Kdyby agro-mediální magnát myslel víc na zadní kolečka než na prospěch republiky, pak novinářům s nimiž se potkal, by na plná ústa, nejenom tichým náznakem, řekl – pro případ případného zneužití případné nahrávky – že ničím je neúkoluje, ale pouze nezávazně inspiruje k tomu, jak musí psát.
Třeba jako kdysi císař Rudolf II. svoje zaměstnance také neúkoloval, ale citlivě usměrňoval.
-Mistře, to opravdu mám tak strašný předkus, jak jste mi ho vysochal? Hrůza..
-Veličenstvo, my renesanční umělci se snažíme o co nejvěrnější podání skutečnosti..
- Poslyšte, a nešlo by s tím přece jenom něco ....udělat? Však mi rozumíte..
-Máte na mysli plastiku vaší busty, Veličenstvo? Trochu tu bradu srazit, narovnat nos..
-To by bylo skvělé, ale potřeboval bych k tomu ještě něco..
-Přidat víc vlasů? Proč ne.
-Vlasy ne. Ale budete mi muset podepsat prohlášení, že jste estetické korekce téhle - řekněme, že nezdařilé studie - učinil po zralé umělecké úvaze sám, a bez jakéhokoli nátlaku zaměstnavatele.
To víte, mistře, pět let vás tady živím a šatím, a to si lidi můžou taky špatně vykládat. Třeba i tak, že jsem si vás koupil kvůli tomu, abyste mě dělal hezčího než jsem, a tím že útočím na svobodu umělecké tvorby – a to bych nerad, to bych moc nerad, protože já jsem na rozdíl od tradičních panovníků osvícenej. Ano?
