A pak, že žádné dobré zprávy nejsou, když v uplynulých osmačtyřiceti hodinách se vyrojily hned tři! Kdo chtěl, mohl je zaznamenat a s uspokojením si pak ulevit: „Pravda opravdu vítězí!“
Prvním z jejích tří vítězství, přičemž na pořadí, jak budou prezentována nezáleží, bylo očekávatelné rozhodnutí soudu, že bývalý poradce ministra ŽP pan Knetig se ničeho špatného nedopustil. Natož aby byl korupčníkem a žádal na tehdejším řediteli Fondu MŽP Liboru Michálkovi určitou finanční operaci, z níž by podle fantasmagorických dohadů mělo být odkloněno pár drobných pro financování politické kariéry pana ministra.
Soud správně nepřipustil hlavní pseudodůkaz obžaloby - tajně pořízenou nahrávku. Ta se tváří jako autentická, ovšem dneska vám za pár stovek kdejaký imitátor poví hlasem kohokoli cokoli. A tomu by soud snad měl věřit?
Žalobce se sice odvolal, ale je bez šance, pokud vyšší instance bude případ posuzovat stejně nezávisle a objektivně, jako nynější soudní stolice.
V druhém případě pravda ještě nezvítězila zcela, avšak k vítězství má nakročeno velmi vážně. Doktor Vít Bárta spolu s dalšími doktory podal stížnost k Nejvyššímu soudu proti nespravedlivému rozsudku za uplácení.
Finanční výpomoc z vlastního skoro vlastním sice nezpochybňuje, avšak poukázal, že nabídky učinil ve sněmovně, a tam může nabízet, co chce, třeba deset miliónů za hlavu kohokoli, protože má imunitu, která se na projevy ve sněmovně vztahuje.
Dalo by se v té souvislosti téma rozvíjet a spekulovat, zda i na pár facek nebo na pořádnou nakládačku učiněnou ve sněmovně lze imunitu aplikovat, ale asi ano. Dobrý advokát by konstatoval, že rovněž šlo o projev v komoře. Neverbální.
Imunitu by tudíž NS měl respektovat, aby pravdě mohlo být konečně učiněno zadost.
A třetí případ, kdy právo a pravda zvítězily je ještě horký a bude žhavější čím dál, tím víc.
Po mnoha měsících marné snahy ministra vnitra o konsolidaci poměrů v policii odstraněním žáby na prameni, policejního prezidenta, se žába odrovnala sama.
Nebyl to tedy žádný spor mezi ministrem Kalouskem a prezidentem Lessy, kdo z nich mluví pravdu, že nešlo o vyhrožování, ale o passaty; nebyla to ani údajná animozita ministra vnitra, který se ošíval z Lessyho nařčení z vydírání; a vůbec už nešlo o Lessyho kritický postoj k vyjádření premiéra o policejních plukovnících, co způsobilo prezidentův okamžitý vyhazov od policie.
Dopustil se totiž strašlivé pomluvy, že nějaký důstojník věděl o gangsterských poměrech v místní policii a přitom mlčel a snad je i kryl. A Lessy naopak mluvil, aniž mával nezvratnými důkazy. Navíc prý poslal na onoho důstojníka anonymní udání.
Ať je vůbec rád, že dopadl takhle. Být policejním prezidentem za Rakouska-Uherska, jistě by věděl, proč má v horním šuplíku stolu revolver.
Ale nic takového od něj pan ministr nežádá, je humanista. Proto ho jenom vyhodil, a když ho zavřou, tak na pouhé tři roky.
Pravda prostě zvítězila. Červíček nahradí žábu.
Jan Dvořák
