Rozhodnutí, že kvůli prokázanému dopingu ruských atletů a zákazu jejich účasti na OH, se s nimi automaticky nepovezou i zbývající ruští olympionici, kterým nic prokázáno ještě nebylo, se jeví jako velmi moudré.
Konečné slovo teď mají federace, které nejlépe vědí, jak na tom ruští sportovci jsou, a jejich způsobilost k účasti nezávisle a objektivně zváží.
Federace rozhodují sice spravedlivě, ale velmi přísně. Původní seznam ruské výpravy se povážlivě ztenčuje, takže neobjektivní pozorovatel by mohl nabýt mylného dojmu, že jedním z kritérií připuštění ke stratu je i fakt, zda konkrétní sportovec není dobrý natolik, aby ohrožoval želízka v ohni jiných národních výprav.
Ale to klame jen zdání, neboť by šlo o popření čisté olympijské myšlenky vtělené do hesla:
VÝŠE (až k totálnímu propojení s byznysem),
RYCHLEJI (proměnit investice v zisky),
SILNĚJI (vytvářet dojem, že jde o sportovní zápolení až v první řadě)
Ruští sportovci si dobře uvědomují, do jaké situace se dostali vinou několika nezodpovědných jedinců, kteří se k dopingu přiznali, a začali tvrdit, že se tak dělo dokonce pod dozorem státu.
Takové jidášské fantazírování bylo pak vodou na mlýn všem vyšetřovatelům a málem to skončilo totálním zákazem pro celou ruskou výpravu.
Navíc už předtím se kdekdo začal na ruské sportovce dívat skrz prsty, a každý jejich skvělý výkon přičítal vlivu konzumace bobulí v množství větším než ve sportu všeobecně běžném.
