Home Otázky V. Moravce

Jako každé nedělní poledne se na dvou kanálech České televize objevila znělka Moravcova otázkového pořadu, pohled do tajemného modrého závoje studia však nenásledoval.

Moderátor seděl v kuchyni u stolu s počítačem a když odříkával své naučené: „Je tady neobvyklý prostor pro diskusi,“ tak se zarazil a řekl, že, „ehm, dneska tedy je to prostor obzvlášť neobvyklý, protože moderuje metodou small home studio, tedy ze svého malobytu.

„Mými hosty jsou dnes, a rovněž z domova, ministr, hned ho uvidíme, tedy možná..“

„Ono už to začalo? Divil se ministr Havlíček, když kvapně usedal před svůj počítač. „Musím mít roušku?“

„Ne, pane ministře, máme od sebe dostatečnou distanc, dost kilometrů.“

 „Dobrý den“, pozdravil dvojministr, ale to už se ozval další hlas:

 “To já jsem si roušku ani nevzal, v bytě  se zatím nosit nemusí, přece,"  oznamoval  s mírným despektem ministr Vojtěch, také z domova.

„Dneska bychom se měli podělit,“ začal Moravec, avšak přerušil ho Havlíčkův hlas. “Co prosím? Nějak špatně slyším, haló..“

„Že dneska – už se slyšíme? – se budeme dělit o zkušenosti z karantény a domácího léčení. O to špatné, i o to dobré. Začněme tím dobrým, pane ministře Vojtěchu. Ale upřímně, prosím.“

Z Vojtěcha vyhrklo: „Upřímně jsem rád, že mám teď trochu pokoj od star… tedy o šéfa, i když furt volá a esemeskuje, ale aspoň do všeho, co rozhodnu, nestrká hned nos a nebuze… a nekritizuje. Nepřál bych vám..“ rozohnil se Vojtěch, avšak do vysílání vstoupil Havlíček.

“Haló, haló, pane Moravec, já bych k tomu chtěl něco říct, uvést na pravou..“

„Dobře, ale nechte kolegu Vojtěcha domluvit..“

„Ale to nemůžu,“ naléhal Havlíček, „ on – chudák – jak se zdá, neví, co říká, mluví úplně z cesty. Jsem si jistý, že je to horečnaté blouznění, když dělá z pana premiéra despotu, vždyť takový není. Zdá se, že u Adama právě propukl covid s velmi těžkými příznaky. Měl byste zařídit, aby pro pana ministra přijela sanitka.

Já vám zatím povím to negativní z nuceného pobytu doma. Nejtíživěji pociťuji, že nejsem v přímém kontaktu s panem premiérem, i když volá a esemeskuje každou chvíli, ale ta izolace od bezprostředního styku a bez možnosti klíčově cenných konzultací s ním, je takřka… smrtící. Těžko pak hledat něco pozitivního..“ Ministr se rozškytal.

„Vážení diváci, pro náhlou indispozici hostů dnešní speciální otázky končíme.  A už žádné nikdy vysílat nechci! Kdo si má furt otravovat neděli.  Letos dokonce přes celé léto! 

Ježišmarjá, já už taky mluvím z cesty, že bych byl pozitivní?…