Hoďme se do Parády

Přestože není prvního máje, abychom se chystali do průvodu, zaplní se Václavské náměstí pestrobarevnou směsicí lidí, kteří půjdou demonstrovat (ve smyslu ukazovat) svoji orientaci.

Část společnosti, která od přírody není obdařená darem takové jinakosti pak svou závist a zapšklost dává buď nechutně najevo, což je odporné, nebo se naopak snaží držet krok s exklusivitou a podle možností se integrovat. Je otázkou, do jaké míry je to upřímné, a zda nejde o podlehnutí mediálnímu tlaku.    

-Ty, Bédo, nepudem do průvodu taky?

-My? Co tě to napadlo, copak jsme...

-Psst! I stěny mají štěnice. Sice nejsme „to“, ale aspoň ukázat se tam by bylo dobrý. Jen si vzpomeň, jak za prvních májů jsme jako svazáci křičeli na ty lidi na chodníku heslo, že Kdo nejde s námi, jde proti nám - tak aby se o nás nezačalo říkat, že když s nimi nejdeme, že jsme ti homo fogo..

-Myslíš homo fobní?¨

-Jo, že jako proti nim něco máme. To by byl dneska strašnej cejch.

-No dobře, Liduš, tak do průvodu pudem. Ale každej zvlášť. Já mezi chlapa… tedy jaksi..

-Já ti rozumím, Bédo, a já zas půjdu mezi těmi druhými. To víš, spolu jít nemůžeme, to bychom byli jako dvojka podezřelí, že jsme jako normál..

-Psst! Leda, že bychom říkali, že jsme koordinační orientační dvojice. Rozumíš?

-To teda nerozumím, Bédo. Ale horší je, že nevím, co si vezmu na sebe..

-Co by sis brala, jen se trochu víc zmaluj než jindy a mě půjč silonky, ať si nepřipadám..