Hlavně nebýt populisty, předsevzal si Fiala

Profesor Fiala se vracel z kongresu ODS s pocitem výborně odvedené práce. Pod jeho opětovným vedením se strana přesně strefí do potřeb občanů a volební vítězství bude jisté.

Nešlo o přehnané Fialovo sebevědomí, ale o střízlivé hodnocení reality, což potvrdila i skutečnost, že  hned v neděli ráno zazvonil v předsedově brněnském bytě soused seshora.

„Promiňte, pane profesore, že ruším, ale mně to nedalo, abych vás osobně nepodpořil. Moc dobře jste v sobotu mluvil o rozhazovačném státu. Z duše nás důchodců. Proč nám pořád přidávají, proč by nestačila jenom ta povinná valorizace - a mezi námi, ani ta by nemusela být, rádi si něco odepřeme - stejně všechno projíme. Tak doufám, že až budete premiérem, že tohle rozhazování skončí. Děkuju, moc děkuju. Za naději..“

„To jsem rád, že jste v Brně, pane profesore a že se vám můžu svěřit s tím, co mě už delší dobu irituje,“ začal mezi dveřmi soused z patra.

„Po tom včerejšku jsem však mírný optimista, že by vaším přičiněním mohlo dojít k nápravě. Jako státní zástupce bych měl být apolitický, avšak přesto doufám, že ODS skoncuje s tou šílenou ruletou, kdy se nám stále zvyšují platy! Vždyť já už budu brát přes sto tisíc, to je k zbláznění. To musí skončit. A manželka, primářka, si také nepřeje nic jiného. Moc vám držíme palce, abyste volby vyhráli a zase zavedli příjmovou přiměřenost..“

„..Jako by nám nestačilo přidání osmi procent,“ rozčiloval se soused z přízemí, učitel. „Proč všichni tvrdili, že nás vláda podvedla, když nám nepřidala rovnou patnáct, i když už brzo budeme brát čtyřicítku? Vím, že jste opoziční poslanec, ale v tomhle byste mohl vládu podržet. My učitelé jsme přece svéprávní a zodpovědní, víme, že nad poměry žít nemůžeme.“

Profesor Fiala přikyvoval, avšak poněkud zmateně, protože ODS za učitele bojovat chce, a teď tohle. Že by naopak zastropování dosavadních platů učitelů nakonec mohl být slušný volební tahák?

„Pane profesore, nepřipojujte se jako partaj k té lidovecké ústavní žalobě, že je nespravedlivé, aby těch osmdesát tisíc nedostali všichni rodiče malých dětí,“ naléhavě požádala předsedu při procházce parkem rodinka se třemi dětmi.

„Spravedlivé to je. I my jsme hamounili a čerpali moc rychle, takže nárok už nemáme. Ale za každou pito, ehm, unáhlenost se platí, tedy v našem případě se nám už nic platit nebude, takže takové chytráky jako my, prosím nepodporujte, nezasloužíme si to…“

Profesor nebyl schopen reakce. Neřekl nic, musel si udělat jasno. Nakonec dospěl k rozhodnutí, že ODS takovéto stanovisko rodičů podporovat nebude a naopak se k žalobě lidovců připojí. „Nejsme populisté, abychom se řídili podle extrémních názorů,“ odůvodnil si své rozhodnutí nenaskočit na líbivou vlnku pseudo - odpovědnosti.

Byly téměř tři ráno a pendolino se blížilo na brněnské hlavní nádraží, když se předseda probral