Erdogan čistí akademickou půdu, a sklízí nepochopení

Turecký prezident se značným zpožděním začal opisovat praktiky akčních výborů z osmačtyřicátého roku u nás, kdy naběhla důkladná očista vysokých škol od nespolehlivých studentů i pedagogů.

V ČSR se to tehdy podařilo sice důkladně, ale nešlo to udělat raz dva přes noc, na to i komunisté měli ještě slabý žaludek.

Turecké stanné právo však dává očistným komisím velkorysou možnost, aby se s nikým nemazlily a proto se řídí zásadou, že z učeben a od kateder poletí téměř všichni akademici.  A ti, kteří neskončí v base či na popravišti, dostanou dostatečný prostor, aby mohli poděkovat prezidentovi za to, že do pytle všechny nehází, že z akademických svobod ukrajuje uvážlivě. A to bez většího zalíbení, jen pod vlivem okolností, neboť nechce připustit, aby se z těchto ústavů stala semeniště sekulárních výstředností.

Jenomže tuhle snahu poskytnout přiměřené vzdělání toliko spolehlivým kádrům, a to výhradně prostřednictvím ještě spolehlivějších sultanologů, evropští akademici nechápou. Zaslepeni zhoubnými ideály VFR – volnost, rovnost, bratrství – proti nastolování tureckých pořádků protestují. Naše rektory nevyjímaje.