Dvanáct žlutých hvězdiček bouralo si dům…

Ještě tato generace bude žít v komunismu, kdy všeho bude dost a zadarmo - slibovali nositelé světlých zítřků před šedesáti lety mladým lidem pečené holuby létající jim bezplatně do úst okny prostorných bytů - ale nestalo se tak.

Byla to utopie.

Je stejnou utopií nejčernější scénář, že už tato generace nebude žít v Evropské Unii?

Ne že by snad 400 miliónů z Unie emigrovalo do jiných světadílů, ale že bruselské společenství se bude stále víc a víc smrskávat, až už se nebude mít jak smrsknout?

Byl odchod VB začátkem drolení Evropského domu - s prominutím - splácaného na velmi vratkých základech s různě (ne)kvalitními přístavbami?

Ještě do páteční půlnoci se o dvanáct hvězdiček na evropské vlajce  muselo potupně dělit 28 zemí - a to tak, že každému členskému státu náleželo  pouze 0, 428  hvězdičky, což bylo přinejmenším ponižující.  

Ani odchod VB  a snížení počtu zemí na 27  tento hanebný poměr zásadně neovlivnilo, podíl jednoho státu na hvězdičce se zvýšil jen na 0, 444. Taková situace volá po spravedlivé korekci. Buď přidáním hvězdiček, jak žádají eurooptimisté, nebo "ubráním" počtu zemí, jak si přejí eurorealisté.  

Jak by takové konečné řešení mohlo vypadat...   

JE NÁS SICE  UŽ JENOM 12, ALE KONEČNĚ MÁME ASPOŇ KAŽDÝ SVOJI HVĚZDIČKU

JE NÁS SICE UŽ JENOM 6, ALE KAŽDÁ ZEMĚ MÁ 2 HVĚZDIČKY

JSME SICE JENOM TŘI, ALE VE TŘECH SE TO PŘECE TÁHNE LÉPE, A KAŽDÝ MÁ ČTYŘI HVĚZDIČKY

DVĚ, ŽE BY NÁS BYLO MÁLO? ALE S HVĚZDIČKAMI JSME NA TOM MOC DOBŘE, PŮL NA PŮL – ŠEST NA ŠEST!

NO CO? ALE JSEM DVANÁCTIHVĚZDIČKOVÁ!

Ale nebojme se, ono to s rozpadem EU v historicky krátkém čase dopadne stejně jako s nastolením společenského řádu, kdy se každému mělo všeho dostat podle jeho potřeb – nic takového se nestane.