Dobře, že před 70 lety neexistoval internet, možná bychom naletěli Marshallovi na plán

V době, kdy začal dostávat jasnější obrysy tzv. Marshallův plán obnovy evropského hospodářství, mohlo by jeho odmítnutí Gottwaldovou vládou vyvolat na "prasíti" široce sdílený nesouhlas neuvědomělé veřejnosti.

Jak dnes už dobře známo, k poznání záměru,  že pod rouškou „nabízené ruky“ strýčka Sama je snaha „vyrvat“ východoevropské země z okruhu chráněnců Moskvy a uvrhnout je do područí Washingtonu, přispěla zásadním způsobem devadesátiminutová konzultace  našich špiček přímo se Stalinem.

Po návratu ministr zahraničí Masaryk, už prohlédnuvší záludnost Marshallova plánu, měl se ulehčením vyjádřit ve smyslu, že do Moskvy jel  jako americký pohůnek, a vrací se jako ministr suverénního státu.  

Je pochopitelné, že náhlý odklon od původního (chybného) názoru, aby se ČSR  k plánu připojila, (a naskočila tak na vějičku slibů hospodářského zázraku), bylo zapotřebí pracujícím důkladně objasnit. Aby se nedomnívali, že růst (pofidérního) blahobytu u nás  vláda vyměnila za  sovětskou garanci územní nedotknutelnosti.

Nejlépe  se přesvědčuje obrazem, což se také dělo.

Každému muselo dojít, že Marshallovým plánem jde Americe o zformování vyloženě fašistické koalice proti Sovětskému svazu. Proto ty zdvižené pravice hajlující strýčku Samovi, přičemž mezi horlivce patří i „krvavý pes“ Tito – ten tlustý pán dole, drze se vydávající za komunistu, který jde vlastní jugoslávskou cestou.

A teď si představte, jaký zmatek v hlavách  veřejnosti, která si spokojeně oddechla, že jsme Marshallova plánu byli na věčné časy ušetřeni, by způsobila importovaná drzá americká propaganda, která si dovolila tak zvaně srovnávat Marshallův plán s plánem maršála J. V. Stalina v oblasti rozvoje zemědělství. Jen se podívejte.

Být v té době už internet, ony zlé a dezinformující obrázky by se na něm jistě objevily, a emigrantské proamerické weby by ho s gustem šířily. Kdo ví, zda by „mazací odbor“ z kachlíkárny na Letné tehdy stačil veřejnost před lží ochránit natolik, aby pod jejím vlivem pracující budování světlých zítřků záměrně nebrzdili. Mohlo by se stát, že k dovršení  socialismu  v ČSR by úředně nedošlo už v r. 1960, jak se nám povedlo,  ale třeba až v srpnu 68, což by mohlo vzbuzovat nežádoucí výklady.

Teď, když už dávno víme, kde byla pravda, a komu máme děkovat, že jsme nedopadli jako západní Němci, Dánové, Belgičani atd., a nestali se už v šedesátých letech  oběťmi konzumní společnosti,  si nad tou ubohostí tehdejší americké propagandy můžeme jen trpně pousmát.