Chtít od státu odškodné 40 miliónů, i když vás vykoupil od únosců, je malá náplast

Zpráva o tom, že deset miliónů korun od státu jako odškodné teď požaduje každý ze čtyř v Libanonu unesených Čechů, za které vláda zaplatila tučné výkupné a navíc ještě propustila jistého Fajáda místo vydání Američanům, zaujala.

Přinejmenším jejich skromností, mohli chtít víc. Jsou přece poškozeni. A co to je 10 miliónů  při našich směšných úrokových sazbách?

Už jenom neprůstřelný argument, že kdyby tajné služby neselhaly a unesené vykoupily  už daleko dřív, přímo legitimizuje nárokovost odškodného. A pokud by snad ministerští šetřílci škudlili a nepřejícné soudy žádost zamítly, pak za dost spravedlnosti a čtyřiceti miliónům k tomu nádavkem, učiní empatičtí soudci ve Štrasburku.

Ale tak daleko to dojít nemusí. Stát by měl sklapnout kufry a přiznat pochybení. Kdyby totiž tajné služby nelenily a byly od začátku výpravě nenápadně v patách, jak se na špiony a kontrašpiony sluší, mohli únosu svými specifickými prostředky zabránit. Známe to přece z filmů.

Navíc je krajně neůsledné, že členem výpravy sice byl agent vojenského zpravodajství, avšak v té době mimo službu, na dovolené! Ale proč součástí výpravy nebyl přímo pracovník civilní špionáže v aktivní službě, to je nepochopitelné.

Doufejme, že ostudné selhání státu a následně vyplacené odškodné bude dostatečným zdrojem poučení pro příslušná místa i veřejnost.

-Už jsme proplazili půlku pouště, a nikdo nás ještě neunes, to se těch deseti miliónů náhrady, až nás stát vykoupí zpátky, nedočkáme nikdy.

-No nediv se, při takový konkurenci. Asi to únosci berou po pořádku, a na nás přijde řada kdoví, kdy.  Ale mám strach, že z únosu vůbec nic být nemusí.

Co když ti kolem nás jsou špióni, co nám mají zamezit čerpání odškodného..