Debakl čechů ve volbách do Evropského Parlamentu

Pohled na seznam Europoslanců, které češi odeslali do EP je smutný. Osoby nekompetentní, populistické až psychopatické, dezinformační a proruské. Zvítězila destrukce, téměř chybí inteligentní lidé s vizí.

Když čteme výsledky voleb do EP, je třeba si uvědomit, že při 36% volební účasti se nejedná o reprezentativní vzorek srovnatelný s volbami do Parlamentu. Je to prostě zlomek lidí, kteří byli dostatečně motivováni přijít k volbám, zatímco jiná, značná část je nepovažovala za důležité.

Hlavním tématem letošních voleb do EP v Česku se stal Green Deal a konkrétně spalovací motory. Přesněji řečeno boj proti green dealu a zákazu spalovacích motorů se stal hnacím motorem těch, co šli k volbám. Což je docela paradoxní s ohledem na to, že se jedná o opatření pro mírnění globálního oteplování a právě Česko si v zimě a na jaře užilo těch negativních efektů globálního oteplování v plném rozsahu.

Česko a důsledky Globálního oteplování

Předpokládanými důsledky Globálního oteplování pro Česko je jednak vyšší počet projevů extrémního počasí (v zimě byly dvě destruktivní sněhové kalamity, povodně, řada vichřicí) a jednak o 60% vyšší šance na poškození úrody pozdními jarními mrazíky (vlivem Globálního oteplování se nejvíce otepluje v zimních a letních měsících, ne na jaře, takže jarní mrazíky potkávají vegetaci v podstatně pokročilejší fázi). V druhém případě postihly Česko doslova miliardové škody (demonstrace zemedělců proti green dealu je třeba brát z toho pohledu, že škody utrpěli především ovocnáři, pěstitelům řepky, kteří demonstrovali, pozdní jarní mrazy nijak nevadí).

Zákaz spalovacích motorů zlevňuje provoz aut se spalovacími motory

Je třeba říct, že tyto problémy zákaz spalovacích motorů nezachrání, je to pouze jeden ze souboru opatření, aby situace nebyla ještě mnohem horší. Každé z těchto opatření samo o sobě mnoho nezmění, ale jejich soubor může docílit zastavení Globálního oteplování na jakýchsi snesitelných úrovních. Samotný zákaz je signálem pro automobilky, aby se rychle přizpůsobily a urychlil se vývoj alternativ. Což je něco, v čem nás třeba taková Čína předehnala (elektromobily v Číně se už vyplatí bez jakýchkoliv dotací). Technologický rozvoj je vždycky přínosem. Samotný zákaz se vztahuje pouze na výrobu, nezakazuje vlastníkům spalovacích motorů jezdit po silnicích a nezakazuje prodávat taková auta, takže auto se spalovacím motorem si člověk může koupit klidně i 10 let po zákazu, ovšem pouze ojeté.

Co je ovšem hlavním paradoxem je to, že rozvoj elektromobility zlevňuje provoz aut se spalovacími motory. Toto zlevnění si málokdo uvědomí, ale kdo chápe alespoň základy fungování trhu, vliv poptávky a nabídky na cenu komodity, ví, že pokud vzroste poptávka třeba jen o 10%, může vzrůst cena komodity klidně o 100%. To, že elektromobily snižují poptávku po ropě způsobuje, že ropa nezdražuje a její cena se dlouhodobě drží na poměrně přijatelné úrovni. Díky elektromobilům si tak paradoxně mohou i chudší uživatelé spalovacích motorů užívat jejich výhod. V opačném případě, pokud by se vývoj elektromobilů neurychlil, by poptávka po ropě rostla takovým tempem, že by cena za barel nebyla 100, ale 200 a víc dolarů, a paliva by byla tak drahá, že by poptávka po alternativě sice vznikla, ale došlo by k šoku, než by byly alternativy vyvinuty, nemohli by především chudší lidé používat svá auta z důvodu astronomických cen paliv roky, což by ekonomiky poškodilo mnohem více.

Trn v oku Putinovi

Tento důsledek zákazu spalovacích motorů je trnem v oku všem producentům ropy. Představte si, že objevíte v šuplíku diamant. Je rozdíl, pokud víte, že ho prodáte za 4 nebo za 8 miliónů. Pochopitelně pro vaše dobro a dobro vaší rodiny chcete prodat za co nejdražší cenu, protože žádný jiný už v šuplíku neobjevíte. Stejné je i myšlení producentů ropy, a ti tak velmi těžce nesou rozvoj elektromobility. Jen jeden producent má ale dostatečnou sílu a drzost, aby se rozhodl s tím něco dělat, a tím je Rusko. Díky rozpoutání zbytečné války sice cena fosilních paliv narostla, ale zdaleka ne tak, jak by bylo potřeba, těžba ropy je v Rusku na hranici výnosnosti a Putin ví, že chybějící peníze by potřeboval pro podstatně větší rozvoj svojí armády. Proto Rusko hybridními operacemi poskytuje podporu každému, kdo hájí jeho zájmy. Určitě si nemůžeme takovou podporu představit tak, že by někdo někomu nosil tašku s penězi jako poslanci Afd Bystroňovi, to byla spíš výjímka. Hybridní operace většinou probíhají tak, že trolí farmy prostě podporují vhodné příspěvky bez jakéhokoliv vědomí jejich autorů. Jejich autoří ríkají, že Rusko nepodporují a mnohdy mají i pravdu. V tom tkví úspěch strategie Ruska pro ovlivňování politiky v Evropě.

Kde se stala chyba?

V první řadě je třeba říct, že i odpůrci zákazu spalovacích motorů mají v mnohém pravdu. Nekteré benefity spalovacích motorů prostě elektromobil nedokáže plně nahradit a proto by se zastánci zákazu měli zamyslet, zda by neměl být nějak modifikován, aby nebyl úplný.

V druhé řadě je to naprostá argumentační bezradnost tábora, který má nálepku „zastánce green dealu“. To je v velké většiny dáno tím, že sice s green dealem souhlasí, ale o problematiku se dostatečně nezajímají a v diskuzích nejsou schopni dávat jasné argumenty pro svoje názory. Před svými protivníky tak vypadají rozporuplně, svoje názory nejsou schopni obhájit. Paradoxem je to, že například hlavní hvězda STAN – Danuše Nerudová – je člověk s vůlí stát se politikem, ale právě mezi její cílovou skupinou vyvolává největší kontroverze její řízení Mendelovy univerzity a vědecká činnost (něco, co by opačný tábor vůbec neřešil). Úspěch STAN je tak pouze výsledkem efektu „prezidentského kandidáta“, že dotyčná osoba je prostě veřejně dobře známa (všichni kandidáti na prezidenta například uspěli v Senátních volbách).

Hajlování vs Zelení

Asi nejvíce symbolická situace nastala těsně před volbami, kdy se objevily novinové titulky „Zelení vyzvali“ Přísahu, aby stáhla Turka kvůli projevům sypmatizování s nacismem. Výsledek byl naprosto jasný, Turkovi tento krok přihrál obrovské množství preferenčních hlasů. Je totiž novým standardem v Česku, že lidem více vadí Zelení, než hajlování a sympatizování s neonacistickým hnutím. Proč? Odpověď je jednoduchá, v Česku fungovali 20 let v kuse prezidenti, kteří vytrvale přesvědčovali národ o zlu „ekoteroristů“ – Zeman a Klaus a s ohledem na mediální prostor, který je prezidentům (i bývalým) dán, uspěli.

Co dál?

V české politice je obrovský deficit inteligentních lidí s vizí, kteří by zároveň byli populární a zároveň byli schopní oslovit voliče. Ti, co mají argumenty, mlčí. A ti, co mluví, koktají nesrozumitelnou hatmatilku. Chybí osobnosti, které by zabránily vítězství jednoduchosti, protestu a zloby. Je to apel současným politikům, aby se více zajímali o problematiku a byli schopní dávat smysluplné argumenty. Je to i o tom, z čeho se udělá politické téma, který politik například zmínil miliardové škody našeho zemědělství vlivem Globálního oteplování? Nikdo, přitom mu argument leží před nohami.

Druhá věc je globální, Evropa a především západ by neměl váhat s podporou Ukrajiny. Měl by docílit co nejrychlejšího vyhnání ruských sil z Ukrajiny a porážky Putina před domácím obecenstvem, aby ho odstranilo, jinak se může velice snadno stát, že nám bude NATO k ničemu. Putin rozloží Evropu zevnitř a ty skvělé tanky a zbraně, co jsme teď začali vyrábět na naši obranu, dostane Putin zdarma od svých spojenců v Evropě.