Mix kultur, řečí a dojmů. Vidět New York a nechtít z něj odjet
Cesta do New Yorku byla celkem logicky jedna z prvních věcí, které jsme s přítelem chtěli v Americe podniknout. Protože bydlíme a pracujeme v New Jersey, které se státem New York sousedí, návštěva amerického velkoměsta se přímo nabízela. Plánovali jsme vyrazit během jednoho z prvních volných dní, kdy nebudeme muset do práce.
Netušili jsme ovšem, že první společný volný den dostaneme až po měsíci práce v restauraci. Stalo se totiž každotýdenním pravidlem, že jsme sice oba měli dva volné dny, ovšem každý jindy. Když se to opakovalo už třetí týden, sebrali jsme odvahu a šli si promluvit s manažerkou, která má týdenní rozpisy na starosti. Celkem překvapivě měla dobrou náladu, a tak jsme na další týden získali rovnou tři společné volné dny.
Ve středu jsme proto v osm hodin ráno nasedli na vlak, zaplatili každý patnáct dolarů a vydali se na cestu. Vlakem jsem v USA cestovala teprve podruhé. Při svém předchozím pobytu na Floridě jsem se s železniční dopravou (ostatně skoro jako s jakoukoliv jinou hromadnou dopravou kromě autobusů Greyhound) nesetkala. Na vlak jsem tedy poprvé nasedla při cestě z Newarku, kam jsem přiletěla, do Long Branch. Teď jsme celou trasu projeli v opačném směru a po hodině a půl vystoupili na Sedmé Avenue poblíž Madison Square Garden. Té také patřila naše první fotka.
Jeden ze zážitků, které jsem si nechtěla nechat ujít, byl pohled z Empire State Building, nejvyšší budovy v New Yorku. Musela jsem se o něj sice dělit s tisícovkami turistů a zaplatit dvacet dolarů, ale i tak to stálo za to. Výhled byl úžasný. Mrakodrapy všech druhů, jižní cíp Manhattanu a řeky Hudson a East River, které jej každá z jedné strany obtékají, Socha Svobody, která z dálky vypadá jako trpaslík nebo žluté taxíky prohánějící se po ulicích.
Naše další kroky směřovaly do Bryant Parku. Oáza klidu v centru velkoměsta. Na trávníku uprostřed se skupinka lidí trénuje v žonglování, vylepený plakát upozorňuje na večerní hodiny jógy. Vedle osvěžující fontány jsou rozestavené stolky s židličkami a newyorčané tu obědvají, svačí, čtou noviny nebo jen tak odpočívají. Uvolněnou atmosféru doplňuje kolotoč s koníky a francouzskými šansony, které mi v mysli vytvoří obrázek Amélie z Montmartru. S parkem sousedí národní knihovna, jejíž vstup hlídají mohutné sochy lvů. Ve sbírkách najdete několik podob americké ústavy stejně jako dopis podespaný Thomasem Jeffersonem nebo nádhernou studovnu.
Pravým opakem tohoto klidného místa je Times Square, rušné náměstí s neonovými reklamami, kde se člověk cítí jako součást něčeho velkého. I tady ale najdete pěší zónu, stolečky a všudypřítomné prodavače triček I love New York. Ti se předhánějí v tom, kdo dá lepší nabídku. Pět triček za deset dolarů. "Po vyprání se ale trochu scvrkne," varuje nás mladík v jednom z obchůdků.
Za návštěvu určitě stojí také historická budova Grand Central, největšího nádraží na světě, která je známá z mnoha filmů nebo havní sídlo OSN ve východní části Manhattanu. Když jsme k němu procházeli okolo Trump Tower, chystalo se zrovna valné shromáždění a policisté uzavírali okolní silnice. Na protějším chodníku mezitím skupinka odpůrců protestovala proti přítomnosti vojáků na Haiti.
Americký den v americkém velkoměstě jsme zakončili pizzou koupenou na Šesté Avenue a snězenou na trávě v Central Parku. "Ještě máme jeden den," říkala jsem si, když jsme přes blikající Times Square procházeli na zastávku metra. Z takového města se nechce odjíždět, člověk sem rychle zapadne a chapadla New Yorku ho nechtějí pustit ze své náruče jen tak. A když jej pustí, stejně se sem zase bude chtít vrátit.
(Druhý den v příštím příspěvku!)
Alexandra Jašová
O Bělehradu, který mi nečekaně přirostl k srdci
Když jsem poprvé přijela do Bělehradu, v teplém kabátku a ve vysokých botách s kožíškem do únorové fujavice, říkala jsem si, že přestěhovat se sem možná nebylo úplně nejlepší rozhodnutí. Přivítal mě neodklizený sníh na chodnících, bezohlední řidiči, nerozluštitelné nápisy v cyrilici a nepříjemný úředník na cizinecké policii, který mi kysele vysvětlil, že všechny formuláře se musí vyplňovat v srbštině a energicky přeškrtal všechny moje údaje. To jsem ještě nevěděla, že si tohle město zamiluju a že se mi po sedmi měsících nebude chtít odjet.
Alexandra Jašová
V zemi, kde nikdo nepracuje a kde autobusy jezdí dřív
Jen v Bělehradě roztál poslední sníh, rozhodli jsme se s přítelem pro cestu k moři, abychom se odměnili za dlouhých pět měsíců zimy. A tak jsme se ocitli na začátku dubna na prázdných plážích, v tichých uličkách historických měst a v neuvěřitelně klidné a lenivé atmosféře Černé Hory.
Alexandra Jašová
Vyšlo slunce. Posaďte se do parku, kavárny nebo nasedněte na kolo
První slunečné dny v holandském Utrechtu přišly znenadání a k velké radosti všech, které už několik měsíců vytrvalých dešťů přestávalo bavit. Ulice se zaplnily, cyklostezky ještě víc a lidé vyndali židle před dům přímo na ulici. V zahrádkách před kavárnami, které až doteď hostily jen pár návštěvníků zachumlaných v pestrobarevných dekách, je najednou problém najít volný stůl. Zdá se, že jaro už konečně zavítalo i sem.
Alexandra Jašová
Na rachotícím kole, v dešti a bez čepice. Tak se jezdí v Holandsku
Nejsou to ani dřeváky ani tulipány. To, co jako první upoutá na Holandsku, je ta nekonečná záplava kol všude, kam se vydáte. Stará, ještě starší, zrezavělá, nabarvená výraznými barvami, při jízdě hlučná. Velký zámek je nutnost. To byl můj první dojem, když jsem v únoru přijela do Utrechtu.
Alexandra Jašová
Přichází pan majitel. Pokloňte se, ruku nepodávejte
Asi po dvou měsících v práci jsem zjistila, že můj šéf, tedy hlavní manažer restaurace, nemá vždy jen špatnou náladu. Nedá se sice říct, že by ten den byl příjemný, ale v úterý ráno nezačal mítink klasickými ironickými poznámkami, zesměšňováním a ani nikoho neposlal domů nebo nevyhodil. Vypadalo to, jako by na chvíli připustil, že jeho zaměstnanci nejsou všichni úplně hloupí a nanic. Byli jsme z toho všichni řádně překvapení.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Prezident Pavel jmenuje Ženíška ministrem. Je to osmá změna ve vládě
Prezident Petr Pavel před polednem jmenuje Marka Ženíška z TOP 09 novým ministrem pro vědu, výzkum...
Přispěli straníci i známí miliardáři. Kdo dává politikům peníze na kampaň
Premium Eurovolby se blíží a na sítích, v ulicích i debatách právě vrcholí boj o hlasy voličů. MF DNES se...
Honzu jsem neschovával, říká o partnerovi ředitel ČT Jan Souček
Je brněnský patriot, ale když se stal generálním ředitelem České televize, musel se Jan Souček (49)...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!