Na dně......

Na dně bahna ležím

Pomalu si zvykám

Chci zařvat – už běžím

Však bahno jen polykám.

Má duše opustila tělo

Všemi smysly by se mi chtělo

Pokračovat ve svém žití

Nejde to…. slunce nesvítí.

Mám chuť křičet, smát se, dovádět

Ukázat, že tento svět

Mě nedokáže na kolena hodit

Že se umím v bahně brodit.

Však cítím tu stěnu prosklenou

Stěnu velkou a zmatenou

Za stěnou je svět beze mě

Já stále ležím na samém dně.

Jdu od nikud nikam

Pomalu si zvykám

Jako pejsek na vodítku

Jako ptáček na krmítku.

Cítím se hrozně sama

Uprostřed svých nejbližších

Cítím, že tahle rána

Mě zasáhla jak horký šíp.