Jó, holenkové, to jste mohli v dobách, kdy seděli u vesla komunisté. Dnes by vám to neprošlo, neboť světu (s výjimkou "shithole countries," jak by řekl americký pan prezident) vládne genderová rovnoprávnost.
A s tou není radno špásovat. Jen zkuste u jednoho z pražských přístavišť parníků zvolat "hola hoši na palubu," a uvidíte ten šrumec! Vsadím se, že během pěti minut se na vás ze všech světových stran sesypou nejenom námořnice, a ukážou vám, zač je toho loket.
Kvůli genderové rovnoprávnosti je teď v módě upravovat i hymny. Vždyť státní symboly také musí jít s dobou! Například z té kanadské vykopli syny, a jejich místo zaujali všichni (my ničím nejsme, buďme vším). Čímž vlastně zabili dvě mouchy jednou ranou, ánžto byl zároveň odstraněn i zastaralý text. Jaképak "all thy sons command," když verze "all of us command" je genderově neutrální, a navíc i politicky korektní?
Němci mají podobné cukání. Těm zas vadí otčina, kterou chtějí změnit na vlast, a slovo "odvážně" jim zní lépe, než šovinistické "bratrsky."
A když to udělali tam, musíme to udělat i tady. V české hymně to naštěstí genderově klape, ale zato je prý unylá, pomalá a příliš krátká, a nutně tedy potřebuje změnu. Jenže jak tyhle nehoráznosti, přes sto let unikající pozornosti vládních činitelů a občanů ČR, ČSFR, ČSSR, ČSR - no prostě bývalého Československa (příp. Česko-Slovenska), nejlépe napravit? S nabídkou, že stávající, nemastný neslaný žalozpěv promění ve skladbu sebevědomější a vlastenečtější přiklusala jistá instituce, jejíž identita je známá z denního tisku.
Podle ní se o to postarají "duše útlé v těle čilém," které komponista stvořil ve zbrusu nové sloce, a jako dárek do vínku jim dal "mysl jasnou, vznik a zdar." Což (jak všichni jistě víme) je jeden z předpokladů jakéhokoliv úspěchu, takže s tím problém asi nebude. Co chtěl básník říci frází "a tu sílu, vzdoru zmar" mi sice uniklo, ale to víte; poeticky vyspělá jsem nikdy nebyla, a svou skrovnou zásobou fantazie zbytečně neplýtvám. Mrzí mě však, že autor opominul příkaz "vypnout prsa, břicho zastrčit." Správné držení těla má přece nezanedbatelně kladný vliv jak na sebevědomí, tak na duševní zdraví, a určité formy deprese.
Zato s vlastenectvím může nastat opravdový problém. Moravané se už ozývají, že by v české hymně chtěli být také zmíněni, a co se stane, až na rychle se roztáčející kolotoč hupsnou příslušníci etnických skupin? Těch je, při dnešním stěhování národů, všude jak naseto, a vůbec bych se nedivila, kdyby v blízké budoucnosti začali reptat. Proč? Protože hymna země, jež je přijala za své, zcela ignoruje i ty nejzákladnější prvky jejich kultury, a oni se tudíž cítí diskriminováni.
Jelikož politici dobře vědí, že potěšit (resp. uchlácholit) nelze všechny, pravděpodobně to vyřeší šalamounsky: K existující hymně té oné země přilepí extra sloku, složenou z klíčových slov jazyka těch, co brblají nejhlasitěji. Už to vidím, jak bojovná La Marseillaise končí výkřikem "Allahu Akbar!" Ach jo, tohle někdy fakt chce zhluboka dýchat.
Je zřejmé, že lidstvo nemá dost problémů, a svými nápady si musí zadělávat na další. Já bych hnidopichům, co nemají nic lepšího na práci, poradila následující: Zaměřte se raději na věci, které dávají smysl. Třeba na to, aby zbývající bory, v kraji Bohu milém stále šumící po skalinách, nesežral kůrovec.
