Vida ho, Covida!
Život s Covidem není lehký. Jeho blitzkrieg ochromil ekonomiku, vykolejil téměř vše, co je lidstvu svaté, a nastolil éru sociálního distancování. Pryč je většina laviček, na nichž se k sobě tulili milenci, [1]
a ty zbývající jsou prázdné. V parcích teď hrozí nebezpečí, že návštěvníci budou chca nechca dezinfikováni. [2]
Ano ano; Covid oponou trhnul, změnil svět, a urputná bitva vzplála. Příslušné orgány nařídily dvoumetrový odstup (což je baj vočko délka násady jednoho a půl koštěte), načež se většina z nás postavila do latě, a éterem hlasitě zaznělo: "Provedu!" Výjimku tvoří demonstranti, protestující kdykoliv, kdekoliv a proti čemukoliv, a vyjadřující svou nelibost rabováním obchodů. Ale to je jiná záležitost, a proto jenom poznamenám, že i volové z říše zvířat vědí líp, než oni. [3]
S následky příkazů a zákazů, jež nám zpestřují současnou existenci, se setkáváme kam noha vkročí. Ctihodní gentlemani jeden čas připomínali máničky, neboť holiči a kadeřníci zamkli krám, sexuální pracovnice se ocitly na dlažbě, a zákazníci v bankách jsou dnes k nerozeznání od lupičů. Nově upravené školní třídy odrovnaly opisování, na plážích frčí místo bikin trikiny, a mně se v dobrovolně povinné izolaci začínají sociálně distancovat nejenom knoflíky na kalhotách, ale i myšlenky v hlavě. Jestli už je zase k dostání droždí a toaletní papír, nemám tušení.
I nakupování se od základu změnilo. Do prodejny se vpouští pouze určitý počet lidí, a to mnohdy znamená vystát frontu - jako kdysi na košíčky (mimochodem: Nápis "vstup jen po čtyřech" neznamená, že dovnitř se musíte plazit po zemi). Jenže ve mně fronty vyvolávají silnou alergii, a při pohledu na víc než pět osob, stojících v řadě za sebou, okamžitě prchám. Problém naštěstí vyřešil Internet, přes nějž lze nakupovat online, a spokojenost tudíž vládne na všech frontách: Podnik se zbaví nakřápnutých vajec a naťuklých konzerv, Ted se nemusí tvářit, jako kdybych místo na nákup odcházela do války, já s sebou nepotřebuji vozit skládací židli, a navíc mám doživotní zásobu plastických pytlů. Gréta by se zlobila.
Ono to vůbec vypadá, že Covid nahnal doma uvězněný národ k počítačům. Poslední dobou totiž v mé emailové schránce přistává zvýšené množství minimálně deset let starých vtipů, a báchorek zvaných hoax. Jedna z nich dokonce radí, jak s koronavirem úspěšně zatočit: Vdechujte páru z vařícího se roztoku vody se sodou. Jeden by si myslel, že když tak geniálně jednoduchou léčbu navrhne slavný doktor, jako je Gennadij Vasiljevič Judin (pa ruski Gennady Yudin), najde o něm alespoň nějakou zmínku na Internetu. Jenže to by se mýlil, a tak přemýšlím, jestli to náhodou není potomek onoho prosperujícího sibiřského lihovarníka (1840-1912), který se přátelil s Vladimírem Iljičem Leninem.
Ale vraťme se k pasece, kterou Covid napáchal. Kromě cestovních kanceláří a nevěstinců dostaly parádně na zadek i restaurace, jimž k opětnému získání půdy pod nohama pomáhají venkovní zahrádky. Zda mohou kromě chodníku zaujmout i část vozovky, záleží na rozhodnutí městské rady, a pakliže jsou konšelé dobře naladěni, zároveň v ulici sníží maximální rychlost na pět kilometrů v hodině (případně zakážou vjezd vozidel sakumprásk). Majitelé pak zajistí smlouvu s parkovací společností, aby jedlíci u stolků, umístěných ve vozovce, nedostali pokutu za ilegální parkování. Obnovení švédských stolů se zatím neplánuje; kdo se chce přežírat, ať se přežírá doma.
Covidova dlouhá ruka ovšem zamávala i s domácím pohostinstvím, ale to mi nevadí - právě naopak. Sociální distancování je totiž dobrá výmluva, proč na večeři nepozvat víc, než dva hosty. Ke stolu se jich sice vejde osm, když se trochu zmáčknou, ale přece musíme dodržovat předepsané rozestupy! Objímání, nebo nedej pámbu líbání příchozích už vůbec nepřipadá v úvahu, a na potřásání pravicí raději také zapomeňte. Pokud tedy nejste ochotni okamžitě odběhnout do koupelny, hupsnout pod sprchu a vydrhnout si tělo. Místo ruky nabídněte hostům roušku, aby toho snědli co nejméně, a vedle mísy s chlebíčky atraktivně rozložte několik párů latexových rukavic. Pro jistotu připomínám, že sklenička na víno patří vpravo nad nůž, a lahvička s dezinfekcí na ruce vlevo nad vidličku.
Co nás čeká, a možná nemine, se neodvažuji odhadnout. Doktoři budou pravděpodobně ordinovat přes Skype či telefon i nadále, kašírky v obchodech zůstanou zakuklené v plexisklových kukaních, a domům nevalné pověsti vytrhne trn z paty státní podpora. A když někde na trávníku zahlédneme nehybnou skupinu lidí, vzdálených od sebe dva metry a stojících na hlavě, není třeba se lekat. To se jenom vyznávači jógy přesunuli do zdravějšího prostředí.
Ach jo, Covide. Když už ses rozhodl nás poctit svou návštěvou, proč jsi nepřišel před šedesáti lety? Aspoň bychom bývali nemuseli do prvomájových průvodů.
Obrázky:
[1] https://pixabay.com/photos/bench-seat-social-distance-park-5017748/
[2] https://pixabay.com/photos/covid19-coronavirus-quarantine-5147098/
[3] https://pixabay.com/photos/longhorn-steer-longhorn-cattle-5206087/
[4] https://cdn.pixabay.com/photo/2020/03/27/16/38/crisis-4974243_1280.jpg
Jarka Jarvis
Kupředu, levá (aneb ideály vs. realita)
Čas letí jako jelen, do zadele střelen, a už dlouho nevoní nadějemi. Zaslíbená země se zatím nenašla, národy mají do rovnosti stále daleko, a z oblaků doposud padá jenom voda v různém skupenství.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
PRACOVNÍK PÉČE O VOZY - KOLÍN (A12430)
AURES Holdings a.s.
Středočeský kraj
- Počet článků 144
- Celková karma 11,69
- Průměrná čtenost 455x