Uhni z cesty, hlemejždi!

Kdo se bojí, nesmí nejenom do lesa a na Okoř, ale ani na silnice. Tam se totiž občas dějí věci strašidelnější, než u perníkové chaloupky! Což vám jistě dosvědčí sám pan šerif, pokud ovšem zrovna nelaškuje s Bílou paní.

Mám na mysli fenomén, jemuž vědci doposud nepřišli na kloub, a na silnicích světa se proto šíří rychlostí koronaviru. Je o něm známo pouze to, že mu propadají na pohled normální lidé, kteří se po usednutí za volant promění v prskající bestie. A odvažuji se říct, že lásku k bližnímu svému by v jejich chování jeden pohledal. 

Jak známo, na komunikace, po nichž se dopravujeme z Á do Bé, se vztahují jakási pravidla. Mnozí z těchto individuí je však považují za naprosto zbytečná. "Maximální rychlost stovka? Přece jsem necvaknul půldruhého melouna za nadupané fáro, abych se v něm pak ploužil stovkou," zahudruje egem napumpovaný frajer, šlápne na to - a coural, předjíždějící kolonu náklaďáků stodvacítkou, má najednou na zadku přilepeného troubícího a blikajícího ďábla, deroucího se mu do kufru. Že možnost někam uhnout nabízí pouze příkop, je vedlejší.

O dalším sledu událostí rozhoduje náhoda, teorie pravděpodobnosti a astrologické postavení hvězd. Vynervovaný "šnek" okamžitě vyklidí pozici. Zděšeně se vtěsná do sebemenší škvíry mezi předjížděné kamiony, a v pudu sebezáchovy sjede třeba i do pole. Řidič s nervy z oceli se naopak na bullyho vykašle; maximálně ho pozdraví vztyčeným prostředníkem pravé ruky, a zabručí něco o jistém tmavém místě. Zato smrti se nebojící odvážlivec zařve, "já ti ukážu, ty vole," a současně s fakáčem dupne na brzdu. Pokud se jeho čin obejde bez naondulovaných plechů, může si být jistý, že rozzuřený Hulk mu při nejbližší příležitosti udělá totéž.

Takové kejkle dostanou do vývrtky i starou babičku, a na silniční amok je úspěšně zaděláno. Výsledkem konfrontace bývají viditelné škody na tělech i automobilech, zmodřená ega a přerušené líbánky Bílé paní, neboť povinnost volá, a šerif musí incident řádně vyšetřit. Přitom k tomu vůbec nemuselo dojít. Stačilo chvilku počkat, než se jízdní pruh opět uvolní, a astronaut si to klidně mohl mazat dál.

"Jo jo, tohle za komunistů nebylo," povzdechli by si pamětníci, a já nevím, zda s nimi souhlasit. Na jednu stranu pochybuji, že embéčka, žigulíci a dýchavičná vozítka od Waltera Ulbrichta by se na něco podobného zmohla, i kdyby jejich majitel prošlápnul podlahu. Ale na druhou si dovedu představit nablýskanou šestsettrojku, vezoucí na chatu vysokého vládního úředníka, jak uděluje názornou lekci uřícenému trabíkovi.

A tak to na silnicích a v ulicích měst dnes chodí. Cyklisté proklínají řidiče, řidiči proklínají cyklisty, a chodci, kteří během vymezených osmi vteřin nestačili přejít ulici, ať si při dobíhání do bezpečí protějšího chodníku raději zacpou uši. Protože pro ně mají automobilisté, po změně světel vyrážející raketovou rychlostí ze startovní čáry, rezervovanou zásobu obzvláště šťavnatých nadávek.

Závažnější konflikty často končí u soudu. Tady je k nezaplacení dobrý advokát s bujnou fantazií, jež mu pomůže ve snaze opít porotu rohlíkem:

"Vážený soude! Obžalovaný svého skutku upřímně lituje, a panu žalobci se omlouvá. Své neuvážené chování vysvětluje zvýšeným stresem, jelikož právě prochází rozvodovým řízením, a hrozí mu těžká finanční újma. Ano, byl to stres, vážený soude, který mého klienta přivedl do přechodného stavu šílenství (zde je, prosím, lékařské potvrzení). Stres, a obavy o ztrátu domova, o ztrátu milovaného psa, o ztrátu nového Lamborghini, a posledního páru trenýrek. Je pochopitelné, že konfrontace s agresivním řidičem zúčastněného vozidla byla poslední kapkou, která momentální mentální indispozici defendanta vystupňovala do neudržitelných rozměrů, a měla za následek jeho zkratkovité, pro něj zcela necharakteristické jednání. Obžalovaný se z této neblahé zkušenosti poučil, uznává, že lepší řešení je řídit se heslem "moudřejší ustoupí," a proto, slavný soude, navrhuji absolutní zproštění viny."

Justiční představitelé to někdy spolknou, někdy ne, ale ani pak není všecko ztraceno. Odsouzený může vždycky doufat v prezidentskou amnestii, nebo v nějakou polehčující okolnost (e.g. náhle vzniklé onemocnění), která povede ke zmírnění, a možná i zrušení trestu.

Co s tím? Na pomoc nám přišel koronavirus. Vyhlášený nouzový stav značně snížil provoz na silnicích, takže ti, co nejsou moudří, se teď mohou řídit pravidlem "kdo uteče, vyhraje."

Nehledě k tomu, že z odstupu dvou metrů lze jen těžko někomu nafackovat.