Podobnost čistě náhodná

Homo sapiens sapiens, taktéž známý pod pochybnými názvy člověk moudrý či člověk rozumný, je prý pánem všeho tvorstva. Tedy kromě koček, jimž už léta letoucí, rád a nezištně, s pokorou slouží.

Když kdysi dávno zasedl vrchní projektant ke svému konstruktérskému prknu, neměl zdaleka jasnou představu o tom, co chce vlastně stvořit. Dinosauři mu vyhynuli, a bylo tudíž třeba vymyslet něco zbrusu nového. Pustil tedy uzdu fantazii, a výsledné prototypy nazval Adam a Eva. Proč jim však dal za společníka právě hada, mi není vůbec jasné; kdyby bývali dostali psa, možná by v ráji žili spokojeně až dodnes. 

Jelikož píle je nejlepší pomocník i pro průměrného ducha, natož svatého, na světě se začali, kromě tvorů dvounohých, houfně objevovat i tvorové čtyř a vícenozí. Nejlepší invencí byl beze sporu již výše zmíněný pes, jenž projevil neobyčejnou inteligenci hned poté, co slezl z výrobního pásu. Na rozdíl od slepice, která se stala symbolem člověka byť rozumného, leč pohlaví ženského, najmě blondýn.

S postupem času si člověk moudrý povšimnul, že s rozmanitými výtvory, vyráběnými v nebeské dílně a padajícími na zem, má leccos společného. Síly jako lev se mu sice nedostává, a běhat jako gazela také nesvede, ani kdyby mu za patama hořelo. I s tou psí věrností občas bývá na štíru, zato nadávání mu jde jak po nedostatkovém másle, a dokonce ještě líp než špačkovi. A to nejenom když se, ožralý jak dobytek a podoben bludné ovci, potácí o půlnoci domů z hospody.

Jistě nemusím nikomu vysvětlovat, že lidé jsou různé (a většinou blbé, dodal by brouk Pytlík). Někdo má IQ mrtvé ještěrky, jiný je chytrý jako liška, jejíž chytrost hraničí s mazaností, a ještě jiný je hloupý jako panda, což se snaží zastřít roztomilostí. Jeden je šťastný jako blecha, druhý smutný jako želva, třetí drzý jako štěnice, čtvrtý slyší jako rys, pátý je naopak hluchý jak tetřev, šestý je paličatý jako beran, a sedmý se permanentně tváří, jako kdyby mu uletěly včely. Samostatnou skupinu ve společnosti pak zaujímají politici - zvláštní to sorta lidí, již se naučili od chameleonů měnit barvu, od kocourů princip chození kolem horké kaše, a svého mandátu se drží jako klíště. Někteří z nich se ba i pyšní diplomem z pověstné plzeňské university, kde získali schopnost roztínat gordické uzly tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Jak už to ve větší části světa chodí, i člověk moudrý jako sova se musí nějak živit. Ovšem časy, kdy bez práce nebyly koláče, jsou dávno pryč. Soudím tak z pohledu na hejna lidí všech druhů a barev, po vzoru stěhovavých ptáků se přesouvajících z kontinentu na kontinent, většinou ten evropský. Přiletí, dostanou hnízdo, zobání a ještě něco navrch, jenže to mnohým z nich nestačí. Srotí se tedy před úřadem sociálního zabezpečení, kde poskakují jak pytel blech a řvou při tom jak paviáni: "Vy křečci lakomí! My chceme pečené holuby, a dostaneme je, i kdyby čert na koze jezdil." A poněvadž vrána k vráně sedá, do městských čtvrtí, v nichž hnízdí přiletěvší opeřenci, by se nebál vkročit snad jedině zelený Hulk, nebo Alfred Hitchcock.

Ani ten, jehož práce šlechtí a zároveň živí, to nemá lehké. Když je líný jako veš, hrozí mu osud chudé kostelní myši, a když je pracovitý jako mravenec, tak mu plody jeho práce buďto nějaký lump znárodní, nebo se nedoplatí na daních. Vážný problém může nastat i v případě, že zaměstnanec svému džobu rozumí jak koza petrželi (e.g. drží šroubovák jako prase kost). To mu pak navíc hrozí nebezpečí, že ho láteřící šéf rozmázne jak červa.

Při této příležitosti nesmím zapomenout na početnou skupinu individuí, jimž jde všeobecná pracovní aktivita od ruky jak psovi pastva. Ti zastávají teorii, že k práci je nutné se postavit tak, aby k ní měli přístup i ostatní, a svědomitě se řídí heslem: "Kdo je pilný jako včelka, plný energie jako býk, celý den dře jako kůň a večer je unavený jako pes, měl by navštívit veterináře, protože je pravděpodobně vůl." Zajímavým faktem je, že značné množství z nich se přesto má jak prase v žitě.

Jó, prase a vůl, co bychom si bez nich počali? Nebylo by sádlo se škvarkama, a pro šovinisty by se musel vymyslet jiný symbol. Já stejně nechápu, proč se šovinismus spojuje právě s prasetem. Vepři boubelatí možná revanšistům plány zhatí, ale co vědí o šovinismu, feminismu nebo sexismu? Kravinec, abych byla slušná.

Čímž se oklikou dostávám zpátky k volům. V-Ů-L. Jak to zní sebevědomě, a hrdě! Skoro jako horník. Věřte mi to nebo ne, ale já znám jednu zem, kde je jich jako much (těch volů, nikoliv horníků). Onen výraz, pro efekt někdy zdvojnásobený, je totiž slyšet téměř na každém rohu, neboť slouží jako běžný způsob oslovení mezi muži různých věků - od předškoláků po vetché stařečky. Názvy ostatních členů rodiny tura domácího, například býk nebo kráva, lze pro změnu použít jako argumenty při ostřejších výměnách názorů, jimž se lidově říká hádka, a politicky korektně diskuze.

Zde bych chtěla podotknout, že udělat z býka vola se dá poměrně snadno, a k tomu, abychom je od sebe rozeznali, se stačí rozhlédnout okolo. Blíže se tím však zabývat nehodlám, a raději to nechám koňovi. Ten má větší hlavu.