Ovum, ova, -ová

"Dobrý den, paní Hovnová," oslovila pokojská známou herečku, která právě vyšla ze svého luxusního apartmá v jednom z pražských hotelů. Blonďatá Goldie Hawn se na ni jenom zářivě usmála, neboť neumí česky.

Mezi speciality květnatého jazyka českého patří i přechylování ženských jmen. Podle jazykovědců čeština přechyluje, protože jí to je vlastní; vždycky to tak bylo, vždycky to tak bude, a pokud se to někomu nelíbí, je to jeho problém a basta fidli.

Já s přechylováním českých ženských jmen problém nemám, a proti příjmením jako Pampelišková, Žluťásková nebo Broučková nic nenamítám. I když si myslím, že okamžité rozeznání pohlaví nositele jména nelze považovat za výhodu, jak mnozí tvrdí. Dnes, kdy se světem pohybuje tolik úchylů, se mi opravdu nezdá ani důležité, ani bezpečné zdůrazňovat fakt, že dotyčná osoba je rodu ženského.

S násilným počešťováním CIZÍCH ženských příjmení ovšem problém mám. Je mi silně proti srsti, že se tím specifické osobě mění skutečná podoba jména, uvedeného v platném úředním dokumentu. Zmíněná praktika se navíc děje bez vědomí či svolení dotyčné, a na to, že komolení jejího jména jí třeba taky může vadit, se nebere zřetel.

Spor na toto téma rozděluje veřejnost už léta letoucí. Zastánci přilepování koncovky -ová se ohánějí úctou k zásadám naší mateřštiny; úcta k nositelce jména zde zjevně hraje druhé housle. A že totéž dělá většina slovanských jazyků ještě neznamená, že to je správné.

Kámen úrazu je skloňování, a pravděpodobně jeden z podstatných důvodů, proč se jména cizinek přechylují. Ale i to by se dalo obejít, jen mít dobrou vůli, trochu myslet - a hlavně chtít. Uznávám však, že napsat "v čele s Angelou Merkelovou a panem Junckerem" je mnohem jednodušší, než vypotit "v jejímž čele stojí Angela Merkel a pan Juncker."

Po pravdě řečeno: Ono by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby někdo s animozitou deklaroval, že ať jsem zdegustovaná jak jsem zdegustovaná, ať si kecám co si kecám a pléduju třeba do soudného dne, korektní český (a tudíž preferovaný) titul paní kancléřky je "lídryně Anděla Merkelová." Tak ať to akceptuju, nejsem frustrovaná, a mám hezký den. Jo jo, úcta k mateřštině holt muší bejt.

Argument, že antipatie k přechylování cizích ženských příjmení souvisí s genderovou rovností, neberu; tady se spíš jedná o prachobyčejnou slušnost a zdvořilost. Proto mě čert bere, když vidím příšernosti typu Stoneová, Žhangová či Steelová - vždyť ty ženy se tak nejmenují! Bibli kulinářského umění nesestavila Julia Childová, ale Julia Child, knihu "Jako zabít ptáčka" nenapsala nějaká Harper Leeová, ale Harper Lee, a australská tenistka Evonne Goolagong-Cawley se nikdy nejmenovala, a jmenovat nebude Goolagongová-Cawleyová. A tak teď jenom čekám, kdy oficiální filologové zmordují jméno i britské královně, a začnou ji nazývat "Její královská výsost Alžběta druhá-Windsorová."

Je pozoruhodné, že v dobách, kdy udělat z chlapečka holčičku, a z holčičky chlapečka není žádná věda, a kdy si muži berou za manželky muže, lze ohnout zákony přírody mnohem snadněji, než povolit rezavé šrouby české gramatiky.

Možná i proto je dnes mnohem důležitější se zabývat genderově neutrálními záchody, než řešit takovou prkotinu, jako je bezohledné prznění jmen nějakejch cizejch ženskejch.