Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Opravdu jsem netušila, že tento orgán, nalézající se v relativní bezpečnosti břišní dutiny, se dá tak snadno oběsit. Prý k tomu stačí taková maličkost, jako je spánek na pravém boku, ale věřte dnes vědcům. Kdo ví, kde a jak svou expertízu získali? Vždyť za pomoci internetu lze vystudovat ještě rychleji, než na plzeňské univerzitě! Student zvolí obor, z bohatého rejstříku autorů a jejich názorů si vybere teorii, která mu sedí nejvíc, a akademický titul si slavnostně udělí sám.
Jelikož jsem převalovač toho nejhoršího druhu, můj žaludek to nemá lehké. Ach matičko, muka, muka, když si uvědomím, jak mu ubližuju! Poslušen mých častých, a nepravidelně se opakujících povelů "vlevo vbok, vzhůru hleď, vpravo vbok" celou noc střídavě visí a odpočívá, a já mu děkuji za to, že se doposud nevzbouřil. Občas ho však podezřívám, že si to nechává na později, a špatně se mu udělá teprve až když se pokusím strávit nějaké extra výživné sousto z denního tisku. Ánžto z toho, na co mají někteří politici žaludek, by se člověku udělalo zle i nalačno.
Je to vskutku podivná věc, ten orgán, odborně zvaný ventriculus. Umí se zvedat a obracet i bez mé pomoci, a svou existenci mi rád připomíná nejrůznějšími zvuky - pokud možno co nejhlasitěji, a v těch nejnevhodnějších okamžicích. Když je prázdný, dožaduje se potravy neodbytným kručením, a když je plný, jenom spokojeně, leč stejně hlasitě chrochtá. Třeba se snaží mi sdělit, že s plným žaludkem se lépe přemýšlí, studuje, pracuje, řeší problémy, a čert ví co ještě? Nicméně, v tomhle s ním nesouhlasím. Moje vlastní zkušenosti jsou naprosto jiné, a proto se obávám, že naletěl dalšímu rychlokvašenému expertovi, publikujícímu výsledky svých odborných studií na Facebooku.
Za nejpozoruhodnější atribut však považuji jeho schopnost odolávat kyselinám. Nechápu, proč se láska nerozvážně rozhodla procházet právě tudy, a není tudíž divu, že tak často vyleze ven s popáleninami. Mimochodem: Proč osobám, co mi leží v žaludku, ono nehostinné prostředí naopak neublíží? A ví někdo, jestli by se odtamtud daly vypláchnout, případně chirurgicky odstranit? Když to jde s požitými toxiny, a spolknutými cizími tělesy...
Marně přemýšlím, jak této důležité části zažívacího systému ulevit. Přišít si na pravou stranu pyžama tenisový míček nemohu, poněvadž tento outfit (jak se dnes říká oblečení) nevlastním. Čímž dávám najevo svou ekologickou uvědomělost, neboť peru méně prádla, a navíc nemusím vítat nový den napolo uškrcená noční košilí, jež do rána zmutovala ve svěrací kazajku.
Ach, Zuzano,
já brouka v hlavě mám.
Teď když se v noci převracím,
pajšlu se omlouvám.
A tak to zůstane do té doby, než vyjde najevo, že proklamované nebezpečí spánku na pravém boku je pouze další fake news.
