Můj ostrov plný krás

Pomalu procitám ze snu. Neochotně v něm opouštím polopustý, krásně teplý ostrov, kam jsem utekla před vánočním chaosem a veškerým blázněním, jež k právě uplynulým svátkům klidu a míru patří.

Vracím se z míst, kde se ze strejdových houslí nelinuly tóny záhadné, kde tetu ani nenapadlo péct vánočku, natož nějaké kalorické bomby, a kde moje kreditní karta neutrpěla finanční šok. Purpura tam sice nevoněla a prskavky neprskaly, ale zase tam každý den svítil punťa, a ten svalnatej chlap Robinsonskej taky nebyl k zahození, páč uměl dobře vařit.

Protírám si oči, a dopadá na mne realita nového roku. Ježíšek odcupital zpátky do chléva k volkovi a oslíkovi (což by Tondu Zápotondu asi značně rozlítostnilo), po rudonosém Rudolfovi se jen zaprášilo, jak pospíchal na zasloužený odpočinek, a aktivisté, protestující proti zabíjení kaprů, se opět přesunuli před restaurace KFC. Soused právě sundává z okapů barevné žárovičky, a můj drahý manžel, třímaje v ruce šroubovák, se duševně připravuje na odstranění dvou červených reflektorů - jediné to vánoční ozdoby, díky níž se naše sídlo během svátků podobá domu nevalné pověsti. Naštěstí bydlíme v zastrčené ulici, a žádní sexuchtiví zákazníci nám zatím na dveře neklepali. 

Po frmolu sezóny přátelství, radosti a požehnání přichází doba splácení nadělaných dluhů, shazování přebytečných zásob tuku, a slibů, zvaných novoroční předsevzetí. Než vyjde najevo, že většina z nich je pouhým zbožným přáním, obvykle netrvá příliš dlouho. Já dokonce pamatuji časy, kdy se soudruzi úderníci zapřísahali, že plán splní na 200% i kdyby na chleba nebylo! Inu, kdo by se divil; ona ta silvestrovská opice má nejenom dlouhý život, ale i bujnou fantazii.

Jelikož vánoční aktivity dokážou rozproudit adrenalin, je doporučeno - podobně jako u léků, jež není radno vysadit najednou - snižovat jeho hladinu pomalu, a postupně. Jeden by si myslel, že za tímto účelem tu máme novoroční výprodeje, které našim tělům poskytnou čas na přizpůsobení, a zredukují nebezpečí případného šoku. Jenže to by se mýlil. Při pohledu na cedule "ohromné slevy" se totiž spoustě lidí rychle vrátí energie, k bitevní vřavě a vzájemnému pomlácení naprosto nepostradatelná.

Minuty plynou, a teď už jsem se probudila úplně. Zmateně se rozhlížím po pokoji a hledám staré, vyježděné koleje, do kterých zas na nějakou tu chvíli zapadnu. Místo nich si však všimnu zbrusu nových kalhot; Ježíšek se o několik čísel spletl, a zítra je musím jít vrátit...

Bohužel, i ten sebenejkrásnější sen je jenom sen. Do prčic, kam zas někdo zašantročil tu zatracenou váhu?