Já mám kocábku náramnou

"Ďjó, člun. Kdybych tak měl člun," povzdechl si můj manžel Ted, jenž je, mimo jiné, i vášnivý rybář. Inu, co; moře tady je, nějaké ryby v něm snad ještě zbyly, a tak jsme si pořídili člun.

Byl sedmnáct "lidských chodidel" dlouhý, trochu oplavaný, cena jakž takž a vybavení žádné. To bývalý vlastník odmontoval, a chytře si ponechal. Na rozdíl od nás totiž dobře věděl, proč.

Dovtípit se, že v Plaváčkovi (jak jsem člun pokřtila) utopíme spoustu peněz, mi netrvalo příliš dlouho. Ted denně tahal domů nové hračky, a nadšeně mě zasvěcoval do jejich tajů: Kompas potřebuje, aby v mlze věděl kudy kam. VHF rádio, signální rakety a záchranné vesty jsou nutné pro případ nouze, pádla se hodí v nouzi menší. Pruty, třpytky, háčky, háky, dvě koule a navijáky, a pochopitelně echolot, bez nějž prý nelze chytit ani mřenku, natož lososa. Sakra, ty plody moře nás přivedou na mizinu!

První společná plavba skončila tichou domácností, což jsem víceméně očekávala. Ono se z člunu sice vyskakuje o něco líp, než z rozjetého auta, jenže podmínky ke stopování jsou mnohem nepříznivější, a autobusy v těch místech nejezdí. Navzdory této maličkosti jsem se však přiučila několika věcem, které se mi v budoucnosti mohou hodit:

1) Jestli to je aspoň trochu možné, vyhledej nějakou dobrou duši a požádej ji, ať posadí člun na vodu místo tebe. Nevím proč, ale dohoda s tvrdohlavým přívěsem je téměř nemožná, a on obvykle odmítá jet tam, kam se ho snažíš zacouvat. Toto je ovšem OK, pokud ti nevadí, že svým počínáním krátíš dlouhou chvíli veškerému osazenstvu maríny.

2) Neskákej z člunu na plato užší metru a půl, a to ani když jsi mlád, natož ve věku pokročilém. Ted tuto nerozumnost učinil, a hbitě zahučel z druhé strany do vody (k jeho poctě dodám, že během procesu stačil přeformovat své sebezáchovné vrávorání v elegantní šipku). Vynořil se sice bez brýlí, ale měl kliku, protože je druhý den při odlivu našel.

3) Vždy měj v autě extra oblečení, nejlépe suché, neboť nikdy nevíš, co se může stát (viz předchozí odstavec). Toto zahrnuje dva páry bot; první přijde vhod po spuštění člunu, a druhý po jeho vytažení zpátky na přívěs.

4) Ujisti se, že "špunt" se nalézá tam, kde má být. Přesto, že mě Ted na tohle upozornil hned na začátku, a zdůrazňoval to jako extrémně důležité, sám na to v žáru příprav zapomněl, a Plaváčka málem seslal ke dnu. Naštěstí na to přišel včas, takže Mayday z nového rádia vysílat nemusel. Neodvažuji se pomyslet na to, co by se stalo, kdybych to udělala já...

5) Zrovna tak jako při výuce řízení automobilu, stejné pravidlo platí i o lekcích v ovládání člunu. Nikdy, zdůrazňuji, NIKDY nenech manžela, aby tě to učil! Kdokoliv jiný je lepší, hlavně proto, že na tebe nebude řvát.

Rybařit jsem s Tedem sice nejezdila, to by minimálně jeden z nás zcela jistě nepřežil. Ale pár výletů jsme spolu přece jenom podnikli. V maríně si nás asi dobře pamatovali; po našem příjezdu vždycky všichni přestali konat to, co až do té chvíle konali, a zdálo se, že nedočkavě čekají, čím je pobavíme dnes. Jenže couvat se Ted už naučil, a přípravy k odplutí byly pokaždé stejné: Já si přelepila ústa izolepou, a kapitán se pokoušel nastartovat motor. Ten nejdřív neochotně zaprskal, pak několikrát škytnul, nakonec si pšouknul a zahalil Teda oblakem sytě modrého dýmu. Toto se několikrát opakovalo, a mně bylo jasné, že do bezedné díry, zvané Plaváček, brzy spadne několik dalších tisícovek - tentokrát za nový postrkovač. 

V zimě byl můj Mamut vyhoštěn z garáže, a jeho místo zaujalo - hádejte co? No přece člun! 

Ale co bych si stěžovala? Vždyť k vylepšení nálady mi stačil pouhý pohled do hlubin mrazáku. To jsem si pak jenom obdivně hvízdla, a sama k sobě hlasitě pronesla: 

"Tý vole, to je ryb! Půl deka za stovku..."