Hop sem, hop tam: Sequoia NP

Druhý národní park v USA, Sequoia, byl vyhlášen v září 1890. Jeho severní část, Kings Canyon, k němu byla připojena v březnu 1940, a oba parky jsou dnes spravovány jako jeden celek.

Pomalu se blíží zimní svátky, kdysi zvané Vánoce, a s nimi spojený útok na neoplocené i oplocené lesy, bory a hvozdy. Sem, do sierranevadského království obrů, s pilkou ale nechoďte. Tyhle stromečky, a.k.a. sekvojovce obrovské do baráku nedostanete, i kdybyste se rozštípali na třísky.

Obří les (Giant Forest) má na povel 84 metrů vysoký, přes 2000 let starý generál Sherman. Jeho celková váha (ti chytří tomu říkají hmotnost) se odhaduje na něco kolem šesti tisíc tun, a jsem ochotna se vsadit, že nejeden developer v duchu slzí a kalkuluje, kolik by z něj postavil luxusních rezidencí.

Oba parky spojuje Silnice generálů (Generals Highway). Klikatí se skal a stepí divočinou,

od severu k jihu, a naopak. Po ní se dostanete od generála Shermana do háje zeleného, nazvaného Grantův (Grant Grove), jemuž pro změnu vévodí generál stejného jména. Se svým protivníkem, generálem Robertem E. Lee tu stojí v jednom šiku, sice ne bok po boku, ale v uctivé vzdálenosti jeden od druhého, a jejich rivalita je navždy pohřbena v propadlišti dějin. A jestli se vám zdá, že si navzájem hrozí větvemi, tak jste na omylu; to jim jenom vítr čechrá koruny.

O místa, kde lze pořídit nezbytného selfíka, zde není nouze. Takový Tunnel Rock je přece pro dokument typu "balvan a já" jako stvořený! Projíždět vozidly se pod ním však už nedá, protože silnici z bezpečnostních důvodů "odklonili." Želvy (jak nazývám karavany a obytné přívěsy lidí, kteří s sebou na dovolenou tahají domeček) si o něj totiž soustavně urážely krunýře.

Zatímco na tenhle šutr se lézt nedoporučuje, Moro Rock k tomu přímo vybízí.

Na vrcholek (elev. 2050 m) dokonce vedou schody, překonávající výškový rozdíl 91 metrů. Kolik jich je, nemám tušení; některý zdroj uvádí 350, jiný 400. Já je nepočítala, ale zdálo se mi, že jich bylo přinejmenším tisíc. Prostě takový schody do nebe, jichž by se měli vyvarovat ti, co se bojí výšek.

Výhled do okolí však stojí za námahu, a prolitý pot.

Kdyby to šlo, určitě bychom bývali vlezli i pod zem. Jenže v jediné jeskyni, přístupné veřejnosti (Crystal Cave), měli zrovna zavřeno.

Kings Canyon je hodný svého královského jména. Ačkoliv se to nezdá, je nejhlubším kaňónem ve Spojených státech - Královská řeka si tu dala na práci záležet.

Jelikož v téhle divočině je silnic poskrovnu, za krásami zdejší přírody se musí vyrazit buďto po svých, nebo na koňském hřbetě.

Od roku 1984 protekla korytem Kings River spousta vody. Vstupné do parku se vyšplhalo ze dvou dolarů na pětatřicet, a generálové přibrali nejenom na váze, ale i na výšce. Neboť oni nerostou s věkem do země, tak jako my, a budou nám tudíž šumět nad hlavami další stovky, ne-li tisíce let.

Pokud se ovšem lidstvo mezitím nevymlátí.

(fotografie: JarJar, červen 1984)