Navštívit leteckou základnu amerického námořnictva se obyčejnému smrtelníkovi jen tak nepodaří. Nám se to povedlo, i když omylem, a na pouhých několik minut.
To bylo tak: Ted rád jezdí rychle, rovně a bez zastávky, což na takovém prcku, jako je skoroostrov Coronado, představuje problém. Neboť tam se rovně daleko nedojede.
Několik okamžiků po přejetí mostu jsme přistáli u strážní budky, z níž vykukoval po zuby ozbrojený muž. Vsadím se, že překvapení bylo na obou stranách, ale on se vzpamatoval první; okamžitě stisknul jakýsi tajný knoflík, a za námi vyskočila z asfaltu mohutná železná bariéra. Marně jsme mu vysvětlovali, že hledáme ten slavný hotel z filmu "Někdo to rád horké," a že jsme asi zabloudili. Leč nevěřící Tomáš v uniformě, střežící bezpečnost základny, na nás pohlížel s krajním podezřením, a dožadoval se Tedova řidičáku (já zřejmě vypadala natolik nevinně, že po mně nic nechtěl). Nepřítel přece nikdy nespí, a co kdybychom byli novodobí manželé Rosenbergovi? Spíš si však myslím, že byl zvědavý co to je za pitomce, kteří se dokázali ztratit na pár kilometrech čtverečních.
Cestu zpátky na svobodu jsme absolvovali pod dohledem přivolaných asistentů, možná proto, aby nás náhodou nenapadlo ztratit se i tady. Prohlídku vojenského areálu nám nenabídli, prozradit tudíž nemám co, a Hotel Del Coronado jsem si nakonec také nezvěčnila; na strkanici s davem se mi nedostávalo ani chuti, ani vůle.
San Diego, osmé největší lidské mraveniště v USA, je hezké město. Hurikány se mu vyhýbají, do Mexika to je pár kroků (nejdřív se ale musí přelézt plot), a před zemětřesením v Kalifornii stejně nikam neutečeš. Občasný rudý příliv svítí v noci modře - na rozdíl od přílivu lidského, který září všemi barvami, a jeho velikost kolísá podle toho, kolik výletních kocábek právě kotví v přístavu.
Letadlová loď USS Midway je zakotvená už natrvalo. Z provozu byla vyřazena v roce 1992, a od té doby je z ní "pracující důchodce."
Vedle ní se těší pozornosti obecenstva Bob Hope,
a o kus vedleji lze spatřit odstrašující příklad sexuálního harašení. Dnes by takového násilníka bez milosti vylili z práce, a odsoudili k obecně prospěšným pracím (ne-li k něčemu horšímu).
Rozlehlý komplex "Liberty Station" sloužil v letech 1923-1997 jako námořní výcvikové středisko.
Neúprosná ruka času ovšem hmátla i sem. Historické budovy adaptovala ke komerčním účelům, ale přítomnost duchů minulosti je jasně viditelná.
Ačkoliv byl dlouhý weekend, v parku to zelo prázdnotou. Potkávala jsem jenom psy, venčící své páníčky, a přes cestu mi sem tam přeběhl ojedinělý přespolní běžec. Na protějším břehu probíhal výcvik hasičů, a na vodě se konaly manévry pacifické flotily amerického námořnictva.
Zato ve vzduchu byl šrumec. Nad hlavou mi téměř nepřetržitě svištěly perutě ocelových ptáků, startujících z nedalekého letiště Lindbergh Field.
Akorát teď už se tak nejmenuje; Charles Lindbergh prý měl politicky nekorektní názory...
Fotografie: JarJar, únor 2013
Coronado Bridge a Hotel Del Coronado:
https://pixabay.com/photos/san-diego-coast-california-bay-292233/
https://pixabay.com/photos/hotel-del-coronado-san-diego-hotel-74079/
