Tento stát mi je sympatický i proto, že hlavním městem je Helena. Po pravdě řečeno, já se divím, že ve vedlejší Jižní Dakotě doposud nepřešoupli sídlo státní vlády z Pierre do Rapid City!
Pierre Chouteau byl totiž obchodník s kožešinami, což je dnes fatální přestupek. Z ostatních měst a městysů, připadajících v úvahu, by samozřejmě bylo nutné vyloučit Chamberlain, jelikož evokuje nemilou vzpomínku na jistého britského premiéra, a Sioux Falls (jméno je rasistické). Název "Rapid City" naopak splňuje požadavky politické korektnosti, a nikoho by snad neurážel.
Ale vraťme se k Montaně, rozlohou čtvrtému největšímu americkému státu, a s lidnatostí tří obyvatel na kilometr čtvereční. Ideální místo pro ty, kdo mají rádi hory, divočinu a medvědy! Najít nemovitost s dostupnou kupní cenou by neměl být problém.
Beartooth Highway, vedoucí skrz pohoří stejného jména, je často označována za nejkrásnější silnici v USA. Jenže jak víme, Amíci jsou v přehánění experti, a nejkrásnější je u nich všecko. My jsme slavnostní přestřižení pásky (14. června 1936) o 74 let zmeškali, a s "Medvědím zubem" se seznámili až 14. června 2010.
Ne, nevaříme. To Ted jenom včera zkontroloval hladinu oleje, pak měl potíž s vrácením měrky, špatně ji utěsnil a namazal motor i zvrchu. Poučení? Nestrkej prsty kam nemáš, obzvlášť když neumíš japonsky.
Zastávka na Rock Creek Vista Point (2 804 m n. m.). Kdo trpí závratí, ať raději zůstane v autě.
A funíme dál... Spoluplazící se "želvy," jak říkám výletníkům, kteří si s sebou vozí domeček, tu mají o zábavu postaráno. Tyhle serpentýny jsou strašidelné i bez karavanu.
Ve Wyomingu jsme se přehoupli přes Beartooth Pass (3 337 m n. m.), a pak už to s námi šlo (šupájda šupajdá) nezadržitelně s kopce.
Going-to-the-Sun Road je další nejkrásnější silnice v USA. Nachází se v Národním parku Glacier, a ze jména lze odvodit, že po ní dojedeme až ke sluníčku. Inu, kdo nevěří ať tam běží, ale cestou bacha! Medvědi si brousí zuby na turisty i tady.
Opět stoupáme, i když tentokrát ne tak vysoko; průsmyk Logan leží "pouhých" 2 026 metrů nad mořem.
Silnice je otevřená v závislosti na počasí, obvykle od konce května do poloviny října, a v extrémních případech může být neprůjezdná až do července. Poprvé (5. června 1993) jsme parkem profrčeli, aniž bychom někde zapadli do sněhu,
podruhé (18. června 2010) bylo ze západního St. Mary přístupných pouze 21 kilometrů - tedy zhruba čtvrtina vzdálenosti z jednoho konce na druhý. Je asi zbytečné zmiňovat, že vstupné se mezitím vyšplhalo z pěti na pětadvacet dolarů, a sleva se nekonala.
Plačící zeď nabízí sprchu zdarma, v období zvýšeného slzení poslouží coby automyčka. Tak jako na všech mycích linkách, i zde se před vjezdem doporučuje zavřít všechna okna vozidla.
Jó McDonald, ten si žil! Vlastnil farmu, proslul hamburgerovým byznysem, a jeho jméno najdeme nejenom pod zlatými oblouky, ale i na mnoha sloupích. Zdejší potok a jezero jsou také pojmenovány po něm.
Navzdory slibům na cedulích jsme místo k slunci dorazili k ředitelství parku ve West Glacier. Příště to pro změnu zkusíme vlakem; v zemi velkého nebe přece tam nahoru nějaká cesta vést musí!
(Fotografie: Jar Jar)
