Hop sem, hop tam: Jižní Dakota

Bitky s Indiány, zlatá horečka v Černých horách, Wild Bill Hickok, Calamity Jane a městečko Deadwood, kde pistolníci nosili kolty proklatě nízko, a kořalka tekla proudem... Prostě divokej západ, jak nám ho ukazovali ve filmech.

Od té doby uplynulo v řece Missouri spousta vody. Indiáni jsou dnes rozptýleni po rezervacích, z Deadwoodu se stala předražená past na turisty, Bill Hickok s Calamity Jane odpočívají na tamějším hřbitově Mount Moriah, a Conestoga vozy na mezistátní dálnici I-90 také nepotkáte. Jenže jsou tu jiné věci, které za to stojí přeci. A jelikož na našich cestách zpravidla zastávám funkci velice zvědavého navigátora (pilot jenom točí volantem, a občas zamumlá, kam ho to zase ženu), většinu z nich jsme vymetli.

Corn Palace: V současnosti jediný (ale nikoliv první) kukuřičný palác na světě, ve městě Mitchell. Exteriér budovy je obložen každoročně se měnícími mozaikami, složenými z kukuřičných klasů a různých obilnin.

Těch semaforů si, prosím vás, nevšímejte. Soustřeďte se pouze na "zemědělské umění," jehož největšími fandy jsou ptáci a veverky.

Chamberlain Rail Bridge: Jednokolejný železniční most přes řeku Missouri je 1490 metrů dlouhý, a byl otevřen v roce 1953 - tedy zhruba o rok dřív, než Slapská přehrada. Ačkoliv je most v poměrně dobrém stavu, mnoho vlaků po něm už nejezdí. 

Badlands National Park: Zdejší bohaté naleziště fosilií pro změnu nejvíc oceňují paleontologové, a drsnou krajinu filmaři - točil se zde i oscarový "Tanec s vlky" (kdo a proč to přeložil jako tanec, místo tančí, nemám potuchu). Národním parkem od listopadu 1978.

Wall Drug Store: Nabízet vedrem zmoženým poutníkům, potácejícím se vyprahlou stepí, zdarma sklenici ledové vody? To může být docela dobrý byznys! A byl; z malé, neprosperující drogerie "uprostřed ničeho," je teď známá turistická atrakce (když lékárník Ted Hustead obchod v roce 1931 koupil, měl Wall kolem dvou set obyvatel). My jsme o vodu zájem neměli; ta nám (také zdarma) padala z oblohy, ale zmrzlinu tam mají dobrou. Ještě bych ráda podotkla, že na tento skvělý nápad přišla lékárníkova manželka.

Mount Rushmore National Memorial: Šestapadesátiletý sochař Gutzon Borglum zahájil práci na skále nedaleko Keystonu v říjnu 1927, a měl v plánu zobrazit každého ze čtyř prezidentů od hlavy k pasu. Po jeho smrti v březnu 1941 převzal projekt syn Lincoln, ale nedostatek finančních prostředků stavbu 31. října 1941 s konečnou platností zastavil.

Kdo viděl film "Na sever severozápadní linkou" (North by Northwest, 1959), možná si vzpomene na scénu, v níž Cary Grant a Eva Marie Saint po tvářích prezidentů zdatně slézají. Ono to tak aspoň vypadá, ale protože Alfred Hitchcock nedostal povolení zde natáčet, musel se spokojit s replikou, postavenou ve studiu. Jediné autentické záběry jsou ty z dálky.

Každá mince má však dvě strany. Black Hills jsou pro původní obyvatele posvátným územím, a na tváře bílých mužů, vytesané v místech, která jim vláda vzala, pohlížejí někteří z nich negativně.

(Obrázek druhé strany monumentu sem dát nemohu, ale po zadání "Mount Rushmore the backside" si ho lze nagooglovat).

Custer State Park: Pojmenován podle podplukovníka George Armstronga Custera, jehož sedmé kavalérii Indiáni v bitvě u Little Bighornu ukázali, zač je toho loket.

"No passing?" Tady by se spíš hodila cedule "No pasarán." Na silnicích tu mají přednost bizoni, a rozmlouvat jim to se nedoporučuje. Jdeme všichni sborem...

Přišli, viděli, napásli se, a když zjistili, že tráva je na obou stranách silnice stejně zaprášená, zase odtáhli. 

Ten, co průvod uzavíral se ještě ohlédnul, a pokynul nám, že už můžeme jet.

Hemos pasado.

(fotografie: JarJar, červen 1986)